aneb: Jak se pozná hodný člověk?. Květen je můj nejoblíbenější měsíc. Je to období příslibu, že nás čeká pěkné jaro - potažmo pěkný rok, že ten nynější rok máme ještě ve svých rukou a můžeme s ním dobře naložit. 

V květnu nás čeká poznávání okolí, ale i sebe a k tomu pěkně hřeje sluníčko a já mám plno plánů, například jak budu hodně trénovat na kole a nešidit o procházky ani své psy. Nová předsevzetí si nedělávám na N. rok, ale v květnu na svoje narozeniny, kdy plánuji jak ten svůj další životní rok prožiji a užiji.
Od mých dětských let na mé narozeniny mi Tatínek přával s kyticí šeříku, který nádherně voněl. Až pak jednou jsem měla také narozeniny a bylo mi smutno po šeříku a hlavně po Tátovi, který již mi žádnou kytku nepřinese. A tu se podívám z okna a tam rozkvetlý šeřík, který rok předtím Táta vysadil. A tak každoročně vím, že můj Tatínek na mé narozeniny nezapomene.
A jak se tedy pozná hodný člověk? …. Po tom hodném něco pěkného na světě zůstane. A naštěstí je hodných lidí plno, jen je někdy občas nevidíme, jak sledujeme těch pár zlých. A i o tom je pro mě květen.