V minulém a předminulém článku cyklu „Rychleji a dále“, jsme se zamýšleli nad vývojem pohybu lidstva a vzpomínali jsme některých důsledků technických řešení pohybu, byl to jeden z mnoha pokusů o dobytí  Severního pólu a rozvoj automobilů. Dnes bychom si chtěli připomenout velkého vizionáře lidstva, zakladatele sci-fi literatury, Julese Verna, který svými nápady, zejména v oblasti technického řešení pohybu, výrazně předběhl soudobé možnosti. 

Protože sci-fi literatura je příjemná četba pro značnou část čtenářů, naladíme se na její vlnu a v duchu verneovek uskutečníme  v nadpisu slíbený rozhovor. V posmrtně vydané sbírce povídek a novel „Hier et demain“ , které  syn Michel vydal značně přepracované, jsou v některých nedopsaných materiálech zajímavé údaje o některých tajemstvích Paříže. Mimo jiné se zmiňuje o pokusech v oblastech fyziky a černé magie v oblasti lidského nevědomí. Ve Verneově muzeu v Nantes je v depozitáři uložen zvláštní přístroj, fungující na principech telegrafu ale nefunkční. Existuje domněnka, že tomu vždy tak nebylo, a že Vernův syn Michel  jej využíval ke spojení se svým otcem, který již nežil, a dle jeho instrukcí dokončoval jeho nedopsaná díla. Tyto informace jsme  získali od našeho známého recenzenta Mgr. Jeana Marcela Ribuana, který přesvědčivě tvrdil, ať tomu věříme, nebo ne, že telegraf do ráje (jak tomu přístroji říkal), lze zprovoznit. Víc nechtěl prozradit.  Požádali jsme ho, zdali by, v případě úspěšného zprovoznění telegrafu, nepoložil Julesi Vernovi několik otázek. Souhlasil a dal nám prostor na čtyři otázky. Po dvou měsících jsme měli odpovědi a tady jsou:

Otázka první: Pane Verne, s obdivem jsme četli vaše romány, kde do svých dobrodružných dějů začleňujete vynálezy tajemných strojů a přístrojů, vystupují v nich geniální lidé, hrdinové i   zločinci, aktéři jsou vtaženi do neuvěřitelných příběhů…… kde jste bral inspiraci? 

Odpověď: Víte, narodil jsem se v době, kdy se dělo mnoho zajímavého. Byl jsem zvídavý chlapec s velkou představivostí. Již více než šedesát let byl na světě parní stroj, horkovzdušný balón taky vzlétl čtyřicetpět let před mým narozením, třicet let se dělaly pokusy s Voltovými galvanickými články a elektřinou, když mi bylo deset let, přes Atlantik byla zahájena pravidelná parolodní linka a ve Francii se stavěla první železnice, kde vlaky tahala parní lokomotiva a v Anglii již fungovala osm let. Cestovatelé protínali zemi všemi směry a zeměpisci, geologové, fyzikové, astronomové publikovali své objevy.  Docela síla na malého kluka, že? Také jsem hodně cestoval a v hlavě se mi začínali rýsovat příběhy s mými hrdiny. Když mi bylo šestnáct, tak Morse sestrojil telegraf. Po návštěvě Afriky, kde jsme se různě trmáceli povozy a na velbloudech, vznikl román „Pět neděl v balóně“.  Byl to bestseller, a moje budoucnost byla nastartovaná.

Otázka druhá: Pane Verne, vaše podrobné popisy některých technických zařízení, např. ponorka Nautilus, nesou známky odborných znalostí  ve strojařině, chemii a fyzice. Jinde ve svých popisech projevujete, nebo spíše Vaši hrdinové projevují znalosti z mořeplavectví, astronomie, geologie. Jak jste tohle při svém právnickém vzdělání  zvládal?

Odpověď: Samozřejmě, nevymýšlel jsem všechno sám, měl jsem nadšené spolupracovníky, např. můj nakladatel Pierr-Jules Hetzl, nebo André Laurie spisovatel, také můj bratr Paul mi poskytoval spoustu informací o námořní plavbě, meteorologii a navigaci. Nejvíce práce ale pro mě udělal Gabriel Marcel, knihovník Národní knihovny v Paříži, který zpracoval spoustu cizojazyčných materiálů, co já sám při neznalosti angličtiny a němčiny, jsem nemohl. Jsem jim za to velmi vděčen. Také musím říci, že i můj syn Michel se velmi zasloužil o konečnou podobu některých románů a jejich vydání.

Otázka třetí: Pane Verne, ve svých románech „Vynález zkázy a Ocelové město jste předpověděl zbraně hromadného ničení, které se ocitly v rukou šílenců. Nakonec to vždy zásahem kladných hrdinů relativně dobře dopadlo. Co bylo motivací ?

Odpověď: Určitě prohraná válka s Německem. My francouzi jsme v té době byli nepřiměřeně sebevědomí. Přeceňovali jsme se a špatně to dopadlo. Ale krásně se snilo o tom mít nějaké zázračné zbraně a všem to ukázat. Ale přišlo vystřízlivění a uvědomění si, co by následovalo, kdyby zázračné zbraně měli v rukou nepatřiční lidé.  O tom jsou ty zmíněné romány a konec konců, lidstvo se tím problémem stále potýká.

Otázka čtvrtá a poslední: Pane Verne, ve svých románech jste předpověděl spoustu dopravních prostředků, ponorku Nautila, vzducholoď Albatros, měsíční loď Columbaid, hybrid Postrach, parního slona. Řada z nich už je skutečností, některé asi nebudou. Také plovoucí a podmořská města zatím ve vaší podobě nejsou. Předběhl jste i naší dobu?

Odpověď: Ne, to si nemyslím.  Za těch přibližně sto let od napsání mých románů se uskutečnila většina mých nápadů. Třeba ponorky, jsou to výkonné válečné stroje, na azylový pobyt kapitána Nema sice nevhodné, ale Nautila překonávají v bojové činnosti. Nebo letadla. Jsou daleko rychlejší a specializovaná. Nebo cesta na Měsíc. Vystřelit se dělem, dnes vím že by to takhle opravdu nešlo, posádka by to nepřežila, ale vy jste to vyřešili báječně. A můj nápad s univerzální kombinací ponorky, auta a letadla? Opravdu vhodné jen pro zločince typu Fantomase, nebo mého Robura. V praktickém životě je takový stroj k ničemu. Plovoucí města určená pro život lidí se asi zatím realizovat nebudou. Pořád je dost místa na pevnině a jako úniková zóna pro určitý typ lidí již nemají smysl. Opravdu v mé době si ani ten největší fantasta nedokázal představit rozvoj komunikačních technologií. Dnes již není na Zemi místa kam uniknout. Ukazuje se, že skutečnost je daleko pozoruhodnější než jakékoliv fikce, ale mám radost, že mé nápady spoustu lidí inspirovaly k jejich realizaci.    Váš J.G.Verne