Milí návštěvníci Cesty, jak jsem v lednu slíbila, budeme společně objevovat nejrůznější sporty a pohybové aktivity, které může dělat člověk společně s zvířetem. Na březen jsem si pro vás připravila povídání o agility. Agility je sport se psy, který vznikl okolo roku 1978 v Anglii, podle koňského parkuru. Cílem je, aby psovod se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase. Je to pro psy jedna z nejpřirozenějších aktivit - pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Úlovkem se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkuru. 

Překážky se dělí do tří skupin - skokové, zónové a ostatní. Mezi skokové překážky řadíme skok vysoký, skok daleký a zeď, mezi zónové řadíme kladinu, áčko a houpačku, do ostatních patří tunely pevné a látkové, kruh, slalom a stůl. V optimálním případě překonává závodní tým (psovod a pes) parkur bez penalizace a v čase kratším, než je předepsaný. Důvody k penalizaci mohou být v zásadě tři - chyba, odmítnutí a překročení časového limitu. Tak tohle jsem se dozvěděla, když jsem si slovo AGILITY „hodila“ do Google a otevřela stránky Wikipedie, a protože já sama agility pouze obdivuji, ale neprovozuji, oslovila jsem paní Šárku Jarošíkovou, aby mi odpověděla na pár otázek.

Kdo jste? - Psovod invalida a rozmazlený pes - gaučák

Proč právě agility? - Protože agility je psí sport, který  pomáhá navázat hlubší vztah mezi pejskem a psovodem. Pomáhá odstranit přebytek energie u psa (někdy i páníčka).
Pro páníčka to může být skvělý relax, odpočinutí si od práce, školy a spousty každodenních starostí. Agility také pomáhá při vytvoření kondičky jak pro pána, tak pro pejska. Občas je potřeba velké trpělivosti, vytrvalosti a sebeovládání (hlavně když pesana zajímá všechno jiné než překážky). V pozdější době může pejsek překonávat překážky bez obojku a vodítka. Některé překážky pejsek zdolává s radostí; jako skokové překážky a tunel, jiné stojí psovoda i psa hodně sil, ať už fyzických, tak často i psychických. V našem případě byl kamenem úrazu slalom. Ale vždy by mělo být agility především sportem, který způsobuje radost z pohybu a z práce nejen páníčkovi, ale hlavně pejskovi.

Co dělá a na co myslí páníček, když pes běhá? - Já osobně si vždycky myslím: “Už zase nestíhám a trenérka na mě řve, ať přidám, ale když já nemám pohon 4x4!!!“. Při běhu se nedá moc myslet, tak maximálně na další překážku, ať se o ni nepřerazíme.

Může agility provozovat i starší člověk? - Určitě ano! Na věku nezaleží, ale lidem po čtyřech by-pasech bych to moc nedoporučovala.

Může běhat agility úplně každý pes? - Každý, od malé čivavy, přes křížence ovčáka s jezevčíkem až po velkou dogu. Velikost překážek je nastavitelná s ohledem na výšku psů.

Dochází při agility ke zranění? - Občas ano, hlavně, když je velké bahno, pak jsou i kopačky celkem málo platné  a člověk se v blátíčku natáhne jak dlouhý, tak široký.

Kde by měli zájemci začít? - Nejlepší je začít u sebe. Jak tvrdí moje trenérka - chyba je vždycky v psovodovi. A bohužel má z 99% pravdu. U pejska je nejlepší začít s hrou na agility už od štěňátka a postupně se propracovávat dále až k závodům.

Tak moc děkuji, Šárko a budu vám oběma držet palce, ať se vám v agility daří.

A vám, moji milí, doporučuji slézt z gauče, vzít pejska a jít to také zkusit. Na internetu najdete všechno, i seznam cvičišť, tak se opravdu nemáte na co vymlouvat.