Chvála skialpinismu. |
Sport | |||
Napsal uživatel Zlatka Popelková | |||
Středa, 25 Únor 2009 18:36 | |||
Kdysi, to už je hodně dávno, jsem objevila v novinách fotku. Zřejmě mě oslovila, protože jsem si ji vystřihla a nalepila mezi své idoly (herce a zpěváky) na zeď dívčího pokojíčku. Na tom obrázku byl skialpinista, stoupající do strmého svahu. Takhle jsem o tenhle sport tenkrát „brnkla“ a bylo to setkání řízené osudem. Po pár letech jsem začala bydlet na horách a vida – dostala jsem se přímo do tehdejšího „centra“ skialpinismu u nás. S novými přáteli jsme sháněli „skialpové“ lyže, vázání, stoupací pásy, boty. Pro toho, kdo do tohoto sportu ještě nepronikl: lyže jsou lehké, vázání se přizpůsobuje stoupání do svahu i sjezdu. A ty stoupací pásy – něco jsme se nadřeli, než jsme poznali, že si opravdu musí člověk koupit jiné na prašan a jiné na firn. Kolem začínaly závody, naši chlapi jezdili i do vyšších hor a my ženské je doprovázely spíše turisticky. Nikdy jsem si závodit netroufla. Ale i tak jsem se podívala do překrásných kopců a sjela si svoji čtyřtisícovku. To mi stačilo. A proto tohle píšu. Když máte „u nosu“ zasněžené kopce, je skialpinismus bezvadný sport na výdej energie a překonávání sama sebe. Mně konkrétně stačí, když si občas – třeba i po práci – vystoupám někam „nahoru“. Délku trasy si naplánuji podle hodin volna. A pak si ten kopec s ulehčením sjedu dolů. Stojí za to namáhavě vystoupat do nejvyššího bodu trasy! A námaha to je – skialpové lyže a boty nejsou lehké běžky. Ale ten pocit nahoře, že už máte tu těžší část za sebou a můžete z lyží sundat pásy, přiklepnout paty bot do vázání, na upocené tělíčko rychle navléknout z batohu svetr nebo bundu navíc – a pak si kroužit dolů, ať už v terénu, nebo po sjezdovce – to je ta odměna. A navíc, co si v našich horách „natrénujete“, to vám umožní zažít si překrásné túry třeba v Alpách. Přiznávám: několikrát jsem je chtěla nadobro odložit. Mám přece nové carvingy i běžky! Proč si dělat puchýře, puchýře pro jeden jediný sjezd? Nevím, přece mi chyběly. A tak, když se chci pěkně nadřít a pak odměnit, vždycky je vytáhnu, a pak nelituju. Chvála „skialpům“ a skialpinistům!
|