Od rána lilo jako z konve. Déšť mě probudil před 5. hodinou a nepřestával, ani když jsem šla před 7. hodinou z domova. Byla zima a vítr, psa by ven nevyhnal. I přes nepřízeň počasí jsem šla s batůžkem a hůlkami do práce. Dnes je přeci hůlkování.

Ani přes den se počasí neumoudřilo, co chceme, je přece duben, a ten má nárok na aprílové žertíky. Na naše stanoviště jsem šla s tím, že asi dnes nikdo nepřijde, že pojedu domů. Jaké však bylo moje překvapení, když mezi trhovci se objevila Mařenka v plné polní. Začalo opět jemně pršet, vítr rozháněl mraky a my čekaly, zda ještě někdo dorazí. Zůstaly jsme však samy a i tak jsme se rozhodly, že půjdeme.

Dohodly jsme se, že se podíváme opět na přehradu, jak pokračují práce a kolik vody už je napuštěno. A tak jsme šly. Za posledním stavením na Hájích je lesopark. My se však vydaly na cestu kolem potůčku, kde byla panelová cesta. Potůček běžel po kamenech, místy se ztrácel, aby pak pokračoval dál. Kdysi tu vedla vyšlapaná cesta mezi stromy, kudy jsme si krátili cestu na koupaliště. Dnes je to však úplně jiné. Panelová cesta skončila a nám nezbylo nic jiného, než vyšlápnout kopeček nahoru. Trochu to klouzalo, ale zvládly jsme to v pohodě. Naskytl se nám za odměnu pěkný pohled na krajinu. Zelené stromy, zlatý déšť a bílé květy trnek. Všimly jsme si vysázených třešní. Vzpomínám, že někde v těch místech byly také třešně, které jsme cestou na koupání pilně ochutnávali. Abychom se dostaly na začátek přehrady, musely jsme tentokrát zase sejít dolů. Tam už byla opět panelová cesta, která nás dovedla až na hráz. Vítr se utišil, mraky odpluly a chvílemi vykouklo sluníčko, aby nás odměnilo za statečnost.

Pohled na přehradu byl opět jiný než posledně. Svěží zeleň na listech byla tak šťavnatá, přímo k nakousnutí. Hladina se čeřila, jak zafoukal větřík, místy mezi stromy proklouzlo sluníčko. Potěšily nás bílé květy planých třešní. Daly jsme se doleva, podívat se na čeřící se vodu v čističce. Pak jsme se vrátily k hrázi a po druhém břehu jsme se vydaly na průzkum. Z vody vyčuhovaly zbytky pařezů. My pokračovaly naučnou stezkou až k nově budovanému molu na odpočinek pro rybáře i návštěvníky. Chytrá cedule nás informovala, jak to vše bude po rekonstrukci vypadat. Zaujal nás červený dub, modřence kolem jakési chatky, žluté tulipány a barvínek. Kochaly jsme se svěží zelení, která byla úžasná kolem Botiče, který přiváděl vodu do nádrže. Vdechovaly jsme vůni probuzeného jara, vůni vzduchu po dešti a bylo nám báječně.

Ani jsme nevěděly jak a došly jsme do Petrovic na zastávku autobusu. V krátké době nám přijela 154 a pohltila nás jak trosečníky. Mě pak čekaly ještě 3 přestupy, než jsem dorazila domů.

Jarní vzduch byl nějak silný, neboť se mi děsně klíží zraky a chce se mi spát. Není divu, je právě půlnoc a mám za sebou docela perný den.

HelP