Včera jsme zapálili poslední svíčku na adventním věnci. Byla Zlatá neděle a to znamená, že Ježíšek už je  opravdu za dveřmi. Vždy jsem  měla ráda tu nádhernou dobu očekávání - advent. Přípravy, pečení,  zdobení cukroví, balení dárků i vánoční úklid, prostě vše, co k Vánocům patří. A tak jsem se těšila i na naše předvánoční hůlkování. Byla jsem zvědava, zda vůbec někdo přijde.

Když jsem dorazila na stanoviště, uvítala mě vůně svařáku na kterém si naše skupinka již pochutnávala. Přidala jsem jim k tomu moje pečené perníčky, které jsem si pro dnešní den uchystala. Srdíčka pro lásku a podkovičky pro štěstí. Neumím vytvořit na nich tak nádherné krajkoví, ale zdobím je s láskou pro ty, které mám ráda. Tedy i pro naší partu hůlkařek. Vánoční atmosféru dnešního podvečera dokreslovala zvonkohra, která se nesla kolem nás vánočními trhy.

Sešlo se nás 9 a dohodly jsme se, že se půjdem podívat k přehradě. Chtěly jsme se projít a načerpat tak energii. Na chvíli vystoupit z toho kolotoče příprav.  Marta nám dala čokoládový doping , kuličku na cestu a my se vydaly skrz sídliště k Hostivařské přehradě. Někde na balkonech byly vidět vánoční stromky , které tiše čekají  na svůj velký den, okna zdobila vánoční výzdoba. Kolem silnice, kde jsou rodinné domky, bylo mnohdy vidět  i  nazdobené stromy, krápníky z žároviček kolem fasády. Jaká to nádhera! A pak se světla ztratila a my viděly jen tmu hustou jak asfalt. Všude bylo ticho. To jsme byly na kraji lesoparku. Nasadily jsme tedy čelovky a vydaly se vstříc tmě. Za veselého štěbetání jsme došly k hrázi. Zde jsme se chvíli zastavily, abychom se podívaly, jak už je část nádrže napuštěná. Hladina se leskla a odrážely se v ní stromy, které stály  poblíž. Chvíli nás doprovázely lampy s veřejným osvětlením, ty se ale brzy  ztratily, nikde nebyl ani živáček, jen 18 nohou svižně pokračovalo kolem vodní nádrže. Ze tmy vystupovaly kmeny stromů, holé větve tvořily tunel, kterým jsme procházely a v dáli svítila světla spousty domovů. Bylo nám nádherně. Po obloze pluly mraky a mezi nimi svítila jedna velká hvězda. Při bližším pozorování se objevily ještě další malé hvězdičky. Byly tak opuštěné, tatínek Měsíc snad někde vyspával a nechal je samotné a nám tak nesvítil na cestu. My jsme přesto nezabloudily a Maruška s Martou nás spolehlivě dovedly na zastávku autobusu v Petrovicích.

Provětraly jsme hlavy i bránice a strávily spolu příjemné 2 hodinky v přírodě. Naše poslední hůlkování se opět vydařilo. Mně teď nezbývá, než abych Vám všem popřála  krásné Vánoce plné klidu,  sváteční  pohody a radosti . Vše dobré a pevné zdraví v r. 2012 vám přeje  Helena Pecková