Zkusila jsem pohyb na sněhu na všem možném – sjezdovky, běžky, skialpy, snowboard. Letos v zimě jsem si všimla, že se i na krkonošských zimních cestách začali objevovat chodci na sněžnicích. Jaké je v tom kouzlo, vždyť se na nich s kopce NEDÁ JET? Tak jsem to zkusila.

Vyzbrojila jsem se znalostmi z internetu, článkem zde v „Cestě“ a krátkou zkouškou (asi 10m) chůze na sněžnicích Jitky M. Švejdové. S tímto jsem si půjčila v půjčovně lyží sněžnice na jeden den a vydala se do terénu. Nelituji.

Šla jsem s hůlkami a myslím, že mě párkrát zachránily od pádu. Musela jsem si zvyknout, že mám pod chodidly „pilku“, zabraňující klouzání sněžnic. Ale to bylo to jediné, na co jsem musela myslet.

Byl mrazivý den,slunce svítilo a nový prašan vybízel k chůzi mimo cesty. Také v nedotčeném sněhu se šlo lépe, než po vyšlapané cestě. Toulala jsem se po vršcích hor, připadala jsem si jako někdo mezi R.Amundsenem a J.Londonem a nafotila spoustu krásných snímků, ke kterým bych se nedostala, kdybych šla na běžkách po cestě.

Pravda, jako lyžařce mě trochu vadilo jít dolů, když ostatní kolem mě sjížděli – ale vzala jsem to zkratkou do údolí lesem a tak z toho byl nakonec zajímavý zážitek. Jen na začátek doporučuji kratší tůry, nohy si musí na chůzi na sněžnicích zvyknout.

Abych to shrnula:  Maškovi, díky, že jste mi sněžnice vychválili. Objevila jsem další způsob pohybu na sněhu, velice objevný a romantický. Doporučuji je také starším lidem a těm, kteří se už obávají pohybu na běžkách, ale chtějí ještě v zimě aktivně chodit do přírody. Už si vybírám značku a těším se na novou zimu, obohacenou chůzí na sněžnicích.                        ZP