Byl poměrně mrazivý den. Paní zima nám tak dala na vědomí, že pořád vládne ona. Během dne poletoval sníh a tak byly cesty místy jak pocukrované. U kostela se nás sešlo 8 a po krátké poradě jsme vybraly na naší procházku cestu k Hostivařské přehradě. Musíme přeci prozkoumat, zda už v létě bude přehrada připravena na nápor koupajících.

Sluníčko nám ještě svítilo na cestu a my prošly Prašnou ulicí, propletly jsme se mezi domy a zamířily k ulici  K přehradě. Po levé straně je tam malá nádrž, kde se koupaly kachny. Byla radost se na ně dívat, jak dováděly a vůbec jim nevadilo, že voda je špinavá. Cesta mezi holými stromy byla místy namrzlá a vedla lesoparkem. Byla opuštěná. Jen naše hlasy rušily ticho kolem. Konečně jsme po betonové cestě přišly k hlavní bráně na koupaliště. Přehrada je vypuštěná, provádí se zde rekonstrukce, jak nás informovala vývěsní cedule, tak plavání a sportování v areálu je do r. 2013 odloženo. Došly jsme na hráz. Je vysoká 13m a 112m dlouhá. Před 50 lety v r. 1961 – 63 byla přehrada zbudována z důvodu ochrany před povodněmi. Jako děti jsme se sem chodily koupat. Byly zde písečné i travnaté pláže, hřiště na volejbal, hrál se zde stolní tenis, byly stánky s občerstvením. Místní atrakcí byla plavba Želvou. V provozu byly také skluzavky, které byly později nahrazeny tobogánem. Nyní zde byla vybagrovaná plocha, místy zmrzlá voda a  zrezivělý tobogán trčel v místech, kde byla písečná pláž. Docela smutný pohled. Sluníčko už nesvítilo, začalo se stmívat a obraz krajiny tak byl ještě víc chmurnější.  Dohadovaly jsme se, zda budeme pokračovat v cestě kolem nádrže do Petrovic, nebo do Hostivaře. Nakonec jsme se rozhodly pro cestu lesoparkem na konečnou autobusů na Jižní Město. Navrhovanou trasu projdeme, až bude déle vidět. Pak si vychutnáme nádhernou a klidnou  lokalitu mezi městskou částí Prahy Hostivař a Petrovicemi, kde se  uprostřed Hostivařského lesoparku  nachází právě  Hostivařská přehrada. Je to dosud největší vodní plocha v Praze o rozloze 43,8 ha. Kolem prý  bylo vysazeno 240 ha lesa, který doplnil  70 ha starého lesa. Zde pak vznikly asfaltové cestičky a spousta laviček, které lákaly k odpočinku. Na to si ale budeme muset ještě počkat.

Než se rozsvítily lampy veřejného osvětlení, upozornila nás Hanička na krásný západ slunce. Naše oči sledovaly malebný úkaz na obloze. Pak už se rychle začalo stmívat. Odkudsi se ozval bažant. Asi se mu nelíbilo, že někdo ruší jeho klid. Cesta lemovaná holými keři a lesíkem nás dovedla na konečnou autobusů na Jižním Městě. Tady se naše putování ukončilo a my se nechaly odvézt různými autobusy do našich domovů. HelP

.