Zvířata v pohybu 5 – tentokráte v moři |
Pohyb | |||
Napsal uživatel Michaela Čermáková | |||
Středa, 19 Květen 2010 08:31 | |||
Říká se, že voda je kolébkou života na Zemi, z vody prý vyšly všechny formy života a některé se do ní zase vrátily… To by mně moc zajímalo, proč. Jedná se třeba o sympatické delfíny, kteří pár století pobíhali po břehu jako něco mezi prasátkem a psem. Pak si to rozmysleli a zase šupajdili pod hladinu. Jako památku na ten třetihorní výlet jim v prsních ploutvích zůstaly kostičky připomínající prsty, nutnost dýchat vzdušný kyslík a kojení mláďat pravým, nefalšovaným kytovčím mlékem; jsou prostě dokonalí a já jsem přesvědčená, že se do moře vrátili po opravdu důkladném zhodnocení všech pro a proti. Udělali tenkrát na pláži piknik a po odhlasování návratu se začali zase učit potápět. No, ono to zase tak rychlé nebylo, ale stejně je to asi moudré rozhodnutí, protože jejich pohyb ve vodě je nádherně rychlý a elegantní. Víte že nikdo nikdy nezjistil, jakou nejvyšší rychlostí vlastně takový delfín plave? Doprovází s radostným zaujetím každou, i tu nejrychlejší loď, a když ho honička přestane bavit, zmizí. Delfíní tělo je krásně aerodynamické (vzali jsme si z něj příklad a některá dopravní letadla vypadají stejně mile jako delfíni a i jeden plavecký styl napodobuje jejich pohyb), pružné, silné a naprosto dokonale vybavené pro život pod vodou. Podobně účelově vybavené je tělo žraloka, tedy opět ne ryby, ale paryby. I on se proháněl v mořích od nepaměti, ale na rozdíl od delfínů se nemusí vynořit nad hladinu, když se potřebuje nadýchnout. K životu mu stačí kyslík obsažený ve vodě; ovšem s podmínkou, že se pohybuje. Žralok zachycený například v rybářské síti, se paradoxně utopí. Oba dva, delfín i žralok, jsou nepřekonatelní plavci. Dokážou urazit obrovské vzdálenosti, když k tomu mají dobrý důvod a sledovat jejich pohyb mně nikdy nepřestane bavit. Pravda, k delfínům cítím daleko více sympatií než ke žralokům, ale obdivuji je stejně. V moři žijí miliony živočichů… a všichni se pohybují; planktonem počínaje a velrybou (plejtvákem obrovským, našim největším živočichem), konče. Jako všude, tak i v moři najdeme naprosto nečekaná překvápka. Tak třeba lezec, úžasná ryba dorůstající 15 cm, která se vůbec jako "správná“ ryba nechová. V Přírodopise živočišstva z roku 1952 autoři píší, že lezec "samovolně opouští vodu a vyhřívá se na pobřeží nebo na kořenech mangrovových rostlin. Obratně leze po souši, a dokonce tu honí i svou potravu“. Jde o rybku zvědavou, která tráví více času na povrchu než ve vodě, jen občas "proběhne“ louží, aby měla neustále vlhkou kůži. A tak bych mohla pokračovat dál, ale nejlepší bude, když si zajedete na dovču někam ke korálovým útesům (Sharm el Sheik v Egyptě je naprosto bezkonkurenční) a přesvědčíte se sami, jaká je to krása. A třeba se tam potkáme…
|