I když to zní podivně, tak naše záda jsou i orgánem řeči. Je známou skutečností, že pes vyjadřuje svůj postoj k druhému jedinci nahrbením a pokrčením. Řeč těla je poměrně bohatý jazyk, který používá většina lidí a většina lidí ho umí i slušně číst u druhých. Jen u člověka je jaksi neslušné o tomto způsobu vyjadřování hovořit.

Řeč těla se mnoha lidem zdá nedůstojná ale přesto ji používají. Spíše bych ale hovořila o dávném dědictví, jedná se o nejstarší řeč na světě.  Pomocí řeči těla se můžeme dohovořit s příslušníky jiného jazyka a dokonce i jiného živočišného druhu. Řeč těla je jakýsi most k porozumění. Většina mých pacientů mi napoví o svých problémech ještě dříve než se posadí.  A i já se většinou snažím být čitelná pro ně.

Hlavní funkce řeči těla je vyjádření vztahu podřízenosti a nadřízenosti a rovnováhy. U zvířat je to celkem jednoduché, protože se ještě umí narovnat.  Co ale chudák člověk, zvyklý na stálé ohýbání.  Co několik našich generací, které neznaly narovnání. Není náhoda, že v Čechách narovnaného člověka potkáme jen málokdy. Když se po ulici rozhlídneme, většina chodců má hlavu "svěšenou", rotovaná ramena dopředu a vysedlé lopatky a ohnutá záda. Tito lidé si ani nemohou věřit, hledět s odvahou do své budoucnosti, naopak tito lidé čekají na vedení.

Jak se má dítě narovnat, když rodiče jsou pokrčení?  Narovnání dětí by budilo podezření, že se na pokrčené dospělé vytahují.  A taky narovnat se, znamená přebrat odpovědnost za sebe a i za ty pokrčené. A zde se dospělí bojí, raději poslouchají , jak jsou zvyklí, a jen aby ti mladí jim neukázali, že vlastně oni sami promarňují svůj čas svobody.

Vážím si každého narovnaného člověka. A přeji si, aby narovnaných přibývalo, aby jsme co nejdříve umožnili narovnat se i mladým lidem. Mimo jiné mladí, si za to nás budou více vážit. Je před volbami, a tak si dovolím i moje pozorování. Narovnaní patří k těm, kteří volí svobodu, ohnutí volí sliby a to v životě i před urnou.