Tak pejsky a koníky máme za sebou, tedy jejich pohyb, kterým jsem naprosto fascinovaná. Další živočich, na kterého se dovedu dívat dlouhé hodiny, je kočka. Elegance kočkovitých šelem je příslovečná a říct o někom, že je „kočka“, znamená velkou pochvalu.

Velké kočky, jako jsou lvi nebo tygři, nás ohromují svojí silou a vytrvalostí; jsou to nebezpeční predátoři, ale sledovat jejich dokonale propracovaný systém lovu je trochu horor. Na straně jedné podvědomě „držíme palce“ antilopě nebo hříběti pakoně, na straně druhé se neubráníme obdivu, jak nádherně je lvice k zabíjení vybavená. Jen škoda, že to „čisté“ zlomení vazu kořisti prý znamená pro oběť poměrně dlouhé umírání. Dokonce delší než je rozervání slabin nebo břicha „odpornou hyenou“, zvláštní, že?

Gepard je vůbec nejrychlejší šelma. Na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout úctyhodnou rychlost a i jeho tělesná stavba je evolucí vykonstruovaná jako  závodní auto. Aerodynamický tvar celého těla a v klidu vyšší zadní nohy než přední, to jsou atributy k rychlosti jako stvořené. Jen ta elegance dokonalého kočičího těla se poněkud vytratila, no, on monopost také moc krásy nepobral…

Kočka domácí je jako objekt pozorování nejvděčnější. Je nádherná při chůzi, v plavném klusu i v naprosto perfektně cíleném skoku. Při hře nebo při lovu, nikdy neudělá nemotorný nebo nelíbivý pohyb a i malé kotě nás zaujme elegancí, se kterou objevuje svět. Viděli jste někdy kočku, jak si otřepává zmáčené tlapky? Kam se na ní hrabe slečna, která si nabrala vodu z louže do lodičky. Nebo pád z výšky, kdy se kočičí tělo otočí tak, aby dopad na zem odpružily packy. To se to kočičákům skáče, když mají klouby spojeny „na volno“, tedy šlachami, které kočce zaručí bezbolestné dopady z poměrně velké výšky.

Kamarádka vlastnila sibiřskou kočku, Tygra, který se svými osmi kily živé váhy a neutlumenými loveckými pudy připravoval návštěvám docela slušné adrenalinové zážitky. Číhal nade dveřmi nebo ukrytý pod botníkem (stanoviště nepravidelně střídal, abychom nevyšli ze cviku) a vrhal se na nás s velmi jasným úmyslem – zabít. No, nic moc zážitek, když zaslechnete zavřeštění, při kterém vám ztuhne krev v žilách a na hlavu se vám řítí pruhovaný tvor s vyceněnými zuby a vytaženými drápy. O drápance a kousance nebyla nouze a protože mně to přestalo bavit, uchýlila jsem se k úplatkům (kuřecí játra nebo srdíčko Tygra naladily do smířliva) a pak už jsem se u čaje královsky bavila, jak ostatní příchozí hopkají po předsíni s huňatou papachou na hlavě.

Musím přiznat, že ani jeden člověk nebyl při poskakování tak elegantní, jako zelenooký kocour, který pružně seskakoval z ramenou návštěvníka a dalším skokem mizel na skříni nebo za křeslem.

Jak říkám, na pozorování jsou kočky ideální.