RELAXAČNÍ PŘÍSTUPY – 2. díl |
Zdravý vývoj | |||
Napsal uživatel PhDr. Erika Gerlová | |||
Úterý, 08 Prosinec 2009 21:36 | |||
Různé relaxační postupy je možné využívat při mírnění řady tělesných obtíží (bolesti hlavy, páteře, apod.) a nahrazovat tak látky tlumící bolest, které jsou často návykového charakteru. Bolest může vyjadřovat nějaký vnitřní konflikt či může vznikat v důsledku určitých duševních postojů. Řekněme, že někdo trpí dlouhodobě strachem a zdvíhá při tom ramena. Zdvižená ramena chrání krk před útokem ze stran, což bylo v primitivních podmínkách tlupy pralidí užitečné. V moderní době je to ale zpravidla k ničemu a navíc tak člověk přetěžuje určité svalové skupiny, což se může projevit např. bolestmi krční páteře nebo hlavy. Tělesným napětím se mohou projevovat i nepříjemné emoční stavy. Jak známo, emoce jsou provázeny tělesnými projevy, např. napětím svalů (zaťaté pěsti), zrychlením tepu i dechu nebo projevy v oblasti trávicího systému. Často si ani neuvědomujeme vazbu mezi svým prožíváním a tělesnými projevy. Tělesné projevy těchto emocí (například napětí, ztuhnutí svalů až bolest) se jakoby oddělí od situace nebo příčiny, která je vyvolala.. Jednou z možností mírnění bolestivých stavů jsou právě relaxační techniky. V návaznosti na minulý úvodní článek o relaxačních technikách přinášíme stručné informace o některých z nich. Autogenní trénink Autogenní trénink se skládá z nižšího stupně zahrnujícího standardní cvičení s navazujícími intenčními formulkami a složitějšího vyššího stupně ve kterém se pracuje již s řízenou imaginací. V rámci nižšího stupně nacvičujeme v 6 ti krocích: Autogenní trénink můžeme cvičit v leže nebo v sedě. V počátcích je třeba cvičit v klidné místnosti, kde nás neruší vnější podněty, vhodné je i mírné zatemnění. Po správném cvičení nižšího stupně autogenního tréninku by se člověk měl nacházet v klidném relaxovaném stavu s uvolněnými údy, protepleným tělem a chladným čelem, nevzrušený, odolný a vyrovnaný. V symbolické podobě Schultz hovořil o tom, že na konci cvičení by člověk měl cítit vřelé srdce a chladnou hlavu. Vyšší stupeň autogenního tréninku je jednou z technik řízené imaginace, jejímž cílem může být jak sebezdokonalování, tak hlubší sebepoznání. Při vyšším stupni autogenního tréninku si cvičící například klade otázky s očekáváním vnitřních prožitků zpřístupňujících odpovědi z nevědomí. Otázky mohou být orientovány například k různým kategoriím hodnot ( Smysl života? Co si přeji? Jak nejlépe využít své schopnosti? Kde je mé místo v životě?) Zájemcům o nácvik autogenního tréninku lze doporučit knihu Autogenní trénink od Karla Vojáčka (Avicenum, 1988) nebo stručněji v knize Karla Nešpora.: Uvolněně a s přehledem, relaxace a meditace pro moderního člověka ( Grada, 1998). Použitá literatura: bude uvedena na konci seriálu.
|