Na co by měli být rodiče připraveni, až dítě začne navštěvovat školu? Na co by mělii být připraveni učitelé? Emoční poruchy. Poruchy učení.

Emoční poruchy

Snížená sebedůvěra, problém s reálným sebehodnocením -  od komplexu méněcennosti až k překompenzování svých schopností. Emoční labilita - od úzkosti k expresivitě. Nejistota a stres z nesplněných očekávání. Úzkostnost, depresivita, problém s navazováním vztahů - může se ale projevit v sebeobranných až agresivních formách, vnucování se ap. Silná potřeba pozitivní zpětné vazby, musí vědět, co dělá dobře. Při splnění úkolu dát najevo alespoň ocenění, že vyvinulo snahu nebo že se dobře zachovalo. Od uzavřenosti až k vytahování, předvádění se. Od apatie až k předrážděnosti. Od uzavřenosti a odmítání až k extravagantním projevům.

Kromě pozitivního hodnocení při jakékoliv příležitosti, je ale nutné poskytnout dítěti i zpětnou vazbu na to, co není v pořádku. Zde dáváme přednost tzv. reflexi - přimějeme dítě, aby se "zpomalilo", soustředilo na sebe a dostalo své chování pod kontrolu. Neužíváme výhrůžky, křik nebo negativní hodnocení, jednoduše dítě vezmeme za ruku a probereme s ním aktuálně situaci, do které sebe i nás dostalo. Snažíme se o oční kontakt, krátké věty, kde se otázky střídají s popisem. Staráme se i o to, aby dítě od ranného dětství chápalo příčinu a následek svého chování. Není-li schopné samo příčinu formulovat, můžeme mu pomoci vciťujícími otázkami nebo návrhy typu: "Zdá se mi, že jsi nechtěl být zlý na svou hračku, že tě možná rozzlobilo něco jiného. Třeba se zlobíš, že jsem za tebou hned nepřišla. Můžeš to zkusit jinak, když nemám hned čas..." Zdánlivě takový přístup zdržuje, ale dítě se naučí rozlišovat mezi oprávněným a neoprávněným hněvem, naučí se formulovat efektivně svá přání i své pocity. Bez tohoto přístupu se systém dalších , často náročných pravidel   rozsype jako domeček z karet.

Zlaté pravidlo - málo je někdy více: užíváme krátké věty, zároveň si  pozorně všímáme, zda dítě rozumí, zda chápe, co je ve hře. Nepronášíme soudy ani výklady typu:" to ale tvého kamaráda bolí, jak by tobě bylo, kdyby tě uhodil, to bys plakal, že, a maminka by byla z toho smutná." Jestli je dítě nešťastné ze svého neúspěchu nebo odmítnutí, poskytujeme zpětnou vazbu typu:"Nebuď smutný, zkusíme to napravit, to se občas stane, omluvíme se spolu a bude to v pořádku. Jsem ráda, že jsi mi to řekl, takhle je všechno daleko lehčí a je to správné. Pojď sem, budeme chvilku takhle spolu a řekneme si něco příjemného. Vždyť víš, že tě máme rádi!"

Poruchy učení

zbrklost, přehazuje slova, patlá nebo brebentí, nejvíce zasaženy sykavky, také R a Ř/ - nejčastěji psaní, čtení, někdy řeč. Všechny uvedené projevy a poruchy se mohou prolínat, ale také mohou existovat samostatně, pouze některé. Od běžných poruch mimo ADHD je odlišíme tím, že je dítě není schopno zvládat, že neovládá své chování, impulzivitu, soustředěnost, motorický neklid.