Břišní tanec přispívá k fyzické i duševní kráse žen.  O břišním tanci již bylo napsáno mnoho, proto nyní z klobouku nevytáhnu nová moudra. Ovšem pro lidi, kteří se doposud o tento styl tance nezajímali, je určitě vhodné kvality a podstatu orientálního tance představit.

Vznik tance nemá konkrétní datum. Vznikl v oblastech Blízkého Východu, údajně jako relaxační pohyb pro ženu před porodem, kdy si krouživými pohyby pánve žena uvolňovala bříško, dno pánení a zmírňovala tak tlaky a bolesti. Ženy si ho oblíbily a krátily si tak dlouhé chvíle, kdy muži byli mimo domov. První veřejné vystoupení je datováno ke světové výstavě 1893 v Chicagu. Do té doby šlo opravdu jen o "domácí" formu příjemného pohybu. Pro západní publikum byl ale tanec tak lákavý, krásný, jedinečný, že se stal velmi rychle oblíbenou zábavou.

Orientální tanec pomáhá fyzicky i psychicky, má pozitivní účinky na zdraví i krásu. Jedná se totiž o přirozený pohyb pro ženské tělo. Díky ladným pohybům užívaných při tanci se šetří klouby celého těla, odpadá svalové napětí i křeče, uvolňuje se ztuhlá krční a bederní páteř, stimuluje se činnost žaludku a střev, tlumí se premenstruační syndrom a v neposlední řadě se při něm napravuje špatné držení těla. Orientální tanec není omezen věkem, postavou, zkušenosti, ale ani stavem – kladně působí v těhotenství jak na matku, tak na děťátko. Zvyšuje sebevědomí, protože vylepšuje křivky těla a přináší radost z pohybu. Pro nejen tyto důvody si ženy orientálního tance tolik váží a mají ho v oblibě.

Při tanci se používá několik základních figur, které tvoří jeho základ. Tyto figury jsou choreograficky zpracovány tak, aby plynule navazovaly a tvořili taneční celek. Nejdůležitější je rytmus udávaný bubínky. Mimo choreografie je důležitá osobnost tanečnice. Je nutné tanec prozářit svou vlastní individualitou a svými pocity. Záleží na temperamentu ženy či dívky. Právě ono erotično, kterým ženy vyzařují a svůdný pohled dělá tanec krásným a uchvacuje po celá staletí.