Zažili jste v létě nějakou kuriozní příhodu??? Jako je smích solí života, tak kuriozity jsou jeho kořením. Rádi uveřejníme zde na této stránce i Vaše kuriozní zážitky.

1. Vjíždíme asi v pět hodin odpoledne do Piranu, přímořského města Slovinska. Lidé se vracejí od moře. Čekáme před kruhovým objezdem, a jsme v úžasu – jede po něm žralok. Tedy mladá žena /maminka/ jede na kole a na zádech má obrovského žraloka, který ji převyšuje nejméně o metr. Za maminkou běží malý psík a táhne za sebou  na tříkolce kluka, který tedy statečně šlape. No a tříkolku zezadu vyrovnává tatínek na inlainech. Jen škoda, že kamera nebyla v pohotovosti.

2. Jsme ve velmi útulném kempu v Kaunertalu v Severních Tirolech.  Psy máme u stanu na vodítkách na šroubovacím kolíku. Ne to není možné!!! Ale bylo! Opodál stojí stan hlídaný dvěma neobvyklými střážci. Na dlouhých vodítkách jsou před ním uvázány dvě nádherné kočky.  Měla jsem pěkně nečisté svědomí – naše Ducinka není s námi. A tak řešíme, zda brát kočku na dovolenou.

3. Jeli jsme ze Slovinska do Itálie bez GPS a bylo pozdě večer. Kvapem se stmívalo. Náš cíl byl daleko - některý z kempů na Punta Sabione, s tím, že ráno navštívíme Benátky. Zakufrovali jsme v Terstu, odbočka na dálnici byla tak úzká, že jsme ji opakovaně míjeli. Konečně jsme z Terstu venku a do Benátek nejméně čtyři hodiny jízdy. Napadlo nás hledat při pobřeží kemp - tedy odbočka k moři. Budeme ale muset přejet dále – je tu příliš hlučno, ovšem jak!? Pohltilo nás večerní Caorle. A život tu pulsoval. Hudba, spousty lidí na ulicích, děti spící v náručích, obchody, restaurace, vůně, zvuky, lidé pomalu šlapající na dvoukolech a mezi tím auta, spousty aut, kterým nikdo neuhýbal z cesty. Krokem jsme hledali cestu, kterou jsme ani neznali. No hrůza!!!!  Další den již v pohodě jsme vzpomínali na bloudění Caorlem. No, víš Zuzance by se to určitě líbilo a Vlastě a Evě taky, Jitce se Standou určitě taky, no Kájovi a Janě taky a Petrovi G. určitě též. No a pak jsme přišli na to, že nemít s sebou fenku Démonku, která přes den již byla zajisté značně unavená, určitě jsme zapomněli na únavu dne a pulsující Caorle by nás pohltilo též.

4. Zážitek z ostrova Zakynthos: koupili jsme si výlet lodí na Pláž Ztroskotání. Sešlo se asi šestnáct turistů mezi nimiž svým vzhledem nepřehlédnutelně čněli čtyři motorkáři - čtyři nejen svalouši, ale zároveň i macíci. Byli jsme již nastoupení na jedné lodi, ale při pohledu na tyto chlapy, nás kapitán nechal přesednout do jiné. Pánové zasedli záď a pravou polovinu lodi a ta se sklonila jejich směrem. Posléze pochopili zákonitosti ponoru tělesa a rozložili se symetričtěji po lodi. Pluli jsme docela rozbouřeným mořem, fotili jsme, ale ten nejsilnější z mladíků byl přesvědčen, že škoda každé naší fotky, kde bude chybět. A tak zaujímal různé polohy antických hrdinů, nahazoval svaly a zabýval se sám sebou, ale skoro vždy v našich záběrech. Nešlo ho nevidět. Krásný den, krásné moře, krásné jeskyně, ani Pláž Ztroskotání zdá se nevnímal, zavíral oči a dle něho „vylepšoval“ pro nás ten den svou přítomností.