Je mi asi o 20 let méně, přelétávám spolu s naší čedokářkou výpravou na Kavkaz Ukrajinu. Jsou brzké ranní hodiny a já usínám v letadle během snídaně. Najednou se ozývá letadlem shánění „vrače“.

Jsem přivedena letuškou v pokročilém stádiu těhotenství k staršímu velmi bledému muži. Ihned se rozkašlu, kolem se lidé snaží pána vzpamatovat tím, že mu drží spoustu tamponů se čpavkem pod nosem. Puls má příliš rychlý nepravidelný, tedy arytmie srdce, které nezvládá plně saturovat tělo kyslíkem, možná že arytmie je následkem ischémie myokardu. Ptám se manželky pacienta  na léky, předkládá mi léky, ale na krabičkách nejsou generické názvy, chybí popis složení léků. Napadá mě pomohl by kyslík, říkám nahlas kyslík, těhotná letuška opakuje kyslovod a v ten moment plno paží, sundává láhve s kyslíkem. Nad každým z nás je modře označená láhev, ale žádný kyslík .

Držím svou ruku na pulsu chudáka bledého pána a jako lékařka jsem se v Sovětském svazu vůbec neuplatnila. Těhotná letuška se nevzdává, přivádí z jiného oddělení ženu – ruského vrače. Zatímco držím ruku na pulsu tohoto člověka, ruská lékařka ho přirozeným způsobem obejme kolem ramen a řekne: „vy chabryj čelověk“  a stal se pro mě v té chvíli zázrak, puls ihned naskočil v normálním rytmu a pán zrůžověl. Něco jsem té mnohem moudřejší kolegyni říkala, že by měl mít natočeno ekg, že by měla na letišti čekat sanitka. Paní doktorka mě obměnila milým úsměvem.

Letadlo přistálo, marně jsem se rozhlížela po sanitním voze, i pacient s námi vystoupil. A mě, která v tu chvíli dostala mistrovskou lekci, obstoupili snad všichni pasažéři z letadla a podávali mi ruku a děkovali. Nevěděla jsem proč mě děkují, ale s odstupem času zjišťuji, že možná měli proč. Nevím jak by se choval čpavek s kyslíkem, kdyby kyslíkové láhve nebyly beznadějně prázdné.