První český (a možná i světový) triatlon se psem, se konal 28. srpna 1993 v Sadské u Poděbrad, s názvem -  „Železný pes“ . Od té doby se tento závod stal oblíbenou soutěží pejsků s dětmi i dospělými. Závodí vždy dvojice – pes a člověk - v kategoriích Malý železný pes ( do 40 cm kohoutkové výšky psa) a Velký železný pes (nad 40 cm).

Disciplíny jsou plavání, jízda na kole a běh. Pravda, na kole nejede pes, ale člověk, pejsek utíká vedle kola, a náramně se baví, zvlášť když si pořadatelé dají tu práci a trasu vedou lesem, kde je to samý kořen a šutr… To se to psisku chechtá, když má náhon na všechny čtyři…

Malý železný pes by měl s pánem uplavat 50m, uběhnout 1 km a u kola zvládnout 3 km. Velký železný pes uplave 100m, běží 5 km a u kola hravě nakluše 10 km. A to všechno na čas, protože nejrychlejší dvojice vyhrává. Soutěž samozřejmě zohledňuje děti.

Na startu by měli stát jen pejsci a páníčci připravení. Je logické, že pes, který se dvě třetiny roku válí v peřinách, těžko zvládne předepsaný počet kilometrů a věřte, že to nemusí být zrovna mini plemeno, jako je čivava; netrénovaný boxer je také v nevýhodě. To samé je možné říct i o majitelích pejsků – náhoda přeje pouze připraveným.

Nejtěžší je patrně vysvětlit pejskovi, že voda není nepřítel, ale další prostor, ve kterém se dá zažít spousta legrace. Jsou plemena, např. španělé nebo novofundláci, kteří považují vodu za spřátelený živel a sami jí vyhledávají, bohužel i v zimě. Jiná plemena psů jsou z vody méně nadšená a pak je na místě postupovat při nácviku plavání s rozvahou.

Nikdy psa do vody neházíme nebo jej nenutíme plavat násilím, tím ho jen odradíme. Nejlepší je vyhradit si na první trénink celý den a vyrazit se čtyřnohým přítelem k rybníku, kde je do vody pozvolný přístup a kde nám nikdo nevynadá, že se tam koupeme se psem. Posadíme se na břehu a necháme pesana, aby si vodu očichal a seznámil se s ní. Pak mu hodíme těsně ke břehu klacek nebo jeho oblíbenou hračku a když jí za velkého cákání a frkání vyloví, nadšeně ho pochválíme.

Nespěcháme, vždyť máme času dost, je léto. Nakonec si vlezeme do vody sami a na psa zavoláme. Nedbáme jeho nářků, nevracíme se pro něj, ale lákáme ho za sebou a když začne plavat, jdeme mu vodou naproti a zase hodně ho chválíme, jako by byl Venclovský a zdolal kanál La Manche.
Druhý den všechno zopakujeme, hračku házíme dál od břehu a naproti plovoucímu psovi jdeme hodně zvolna. No a za týden už máme starost, jak dostat toho šílence z rybníku na břeh.

Tak jděte trénovat a hezky si užijte léto.