Proč nás ty strmé vrcholy tak lákají? Na to opravdu nemá nikdo jednoznačnou odpověď a většina turistů i horolezců říká – PROTOŽE TU JSOU. A v tom je obsaženo vše – ten klid a krása bílého sněhu, šedých skal a modrého nebe, rostlin, které v nížině neuvidíte, šumění větru, modrá očka jezírek, jiskřivé stužky vodopádů…a tak raději na úplný začátek.

V Čechách samozřejmě vysokohorskou turistiku provozovat nemůžeme. Ale můžeme si tu kvalitně zatrénovat v přípravě na tu „opravdovou“. A jak? V různých časopisech nebo knihách si vše můžeme nastudovat: počet tepů, dávky chůze, převýšení. Ale hlavním zůstává to, že musíme opravdu chodit do kopce a s kopce! Žádný jiný sport chůzi nenahradí. A pěkně s batohem a hůlkami! Důležité je nepřecenit síly a tréninkové dávky zvyšovat postupně. Jen tak si nepřivodíme bolest šlach či kloubů – a nebudeme mít po pečlivě připravované dovolené!Doporučuji zatrénovat si i ve špatném počasí – ve vysokých horách nejsou výjimkou rychlé zvraty počasí a tak na ně budeme připraveni. Vyjít si v mlze nebo mírném deštíku má také svoje kouzlo – na cestě jste sami, můžete si užít ticho a klid. A můžete si otestovat vaše oblečení do vysokých hor.

A jsme u toho, co na sebe: bundu a kalhoty (hlavně bundu) z voděodolného, ale prodyšného materiálu. Pláštěnka typu „Esoplast“ nás nejen nezachrání před promoknutím, ale kde ji vítr neodfoukne, tak se zapotíme. Lepší je turistická typu „pončo“, která nám poskytne lepší komfort. Je delší, nerozvírá se při chůzi a může přikrýt i batoh (některé batohy mají ve výbavě nepromokavý potah). A boty? Do vysokohorského terénu trekové či vyšší pohory a kdo se chystá nad čáru sněhu, musí při koupi myslet na to, aby se na ně daly připevnit mačky. Funkční prádlo, trika, mikiny a ponožky nám také pomohou k lepšímu pocitu na tůře. Však je unosíme i při turistice v nižších polohách.

Při pohybu ve vysokohorském terénu nám mohou pomoci hůlky. Samozřejmě skládací, abychom v místech, kde je nepotřebujeme, nebo kde už budeme k pohybu na skále potřebovat i ruce (horolezecky „jedničkový“ terén), je mohli složené připevnit na batoh.

Při výběru túr máme mnoho možností. Můžeme zvolit túry ve výšce do 2000 m n.m., kde je terén většinou chodecký a jen občas musíme přelézt či obejít nějakou tu „skalku“. V létě v těchto výškách ani nehrozí přecházení sněhových polí – jen výjimečně, např. ve Vysokých Tatrách. Při túrách ve vyšších horách a zvláště při chladnějším počasí se sněhem již počítat musíme. Od čerstvě napadaného na suťových polích a vysněžených žlebech, kde hrozí uklouznutí, až po pohyb na ledovci a trvale zasněžených vrcholech. Jestliže ve Vysokých Tatrách či pohoří s podobnou charakteristikou nám stačí v létě dobré pohorky a jen na začátku čí konci sezony (květen,říjen) i cepín, pro pohyb na ledovci se musíme vybavit. Před zájezdem či túrou si sehnat informace, jak je ten či onen ledovec bezpečný, kudy na něm bývá vytyčena cesta apod. Někde nám stačí znalost cesty, hůlky, popř.cepín. V těžším terénu, kde hrozí trhliny, musíme postupovat v lanovém družstvu, s cepínem, lanovým úvazkem, často i na mačkách  - mít možnost jištění. A to by už měl každý účastník před takovouto túrou absolvovat základní kurz pohybu a jištění na ledovci, aby mohl zasáhnout v případě pádu do trhliny nebo uklouznutí kamaráda.To už jsme se dostali do pěkně vysokých hor!

A co ještě do batohu kromě pomůcek k pohybu? Ještě (kromě svačinky) čelovku i fólii – to kdybychom museli někde neplánovaně přespat. Hodně pití, nějakou tu čokoládku, hroznový cukr apod. k doplnění energie, když přijde „krizovka“. Samozřejmě mapu, mobil nebo jiné moderní pomůcky k orientaci, hodí se i píšťalka k přivolání pomoci.

K pobytu na slunci a na sněhu se hodí „ledovcové“ brýle, krém na opalování a tyčinka na rty – vše s co nejvyšším UV faktorem. A pozor – slunce ve vysokých polohách dokáže pěkně spálit i uši a pěšinku ve vlasech, takže se vyplatí turistický klobouk, šátek – cokoli dle vaší fantazie (párkrát jsme se vrátili z pobytu v Alpách, kdy se nám „loupaly“ uši, nos, rty plné oparů, oči jako škvírky…rychle si pak každý pořídil, co je potřeba).

A tak nakonec přeji všem vysokohorským turistům, ať mají jen krásné zážitky! Ať je nebolí puchýře, kolena ani záda, ať mají do kopce vždy dostatek dechu, ať nezabloudí v mlze ani ve skalách a ať jim nedojde film či baterie ve foťáku! Ale stejně – právě když něco „zaskřípe“, tak vznikají ta pravá dobrodružství. Tak ať mají šťastný konec!

Pěkné túry a šťastné návraty vám přeje Zlata Popelková.