A je to tady! První víkend skupinky, která měla odvahu vyzkoušet své síly a vytrvalost v chůzi s hůlkami po Krkonoších. V pátek 19.6.09 se do pensionu „U císařů“, patřícímu manželům Holečkovým, sjelo osm účastníků tohoto víkendu. Někdo se omluvil – snad jej odradila nepříznivá předpověď počasí. Obávali jsme se jí také. Podle předpovědi jsme měli v sobotu i neděli chodit v mracích a chvílemi moknout. Nakonec bylo dobře, že jsme se odradit nenechali. V pátek večer jsem navštívila naše turisty v pensionu a nastínila jim trasy – v sobotu celodenní túra, v neděli kratší, s možností změn v závislosti na počasí. Shodli jsme se na tom, že budeme doufat samozřejmě v lepší variantu a pán hor nás vyslyšel.

V sobotu dopoledne jsme vyrazili od pensionu k lanovce na Medvědín. Ne, opravdu jsme se nechtěli projevit jako lenoši. Vzhledem k převýšení a celodenní trase jsme ušetřili síly i čas. Na tom jsme se na konci túry shodli. Zkrátka – po výstupu z lanovky nastalo velké fotografování, pak orientace (výhled byl dobrý, i když nám občas nejvyšší vrcholky zastínily mraky) a pak začala vlastní túra. Dali jsme se cestičkou přes tzv.Svinské louže na Šmídovu vyhlídku. Jediné, co se nám nelíbilo, bylo to, že až na vyhlídku jsme šli „ve štrúdlu“. Nápad vyjet lanovkou mělo v 10 hodin více turistů. Ale než jsme došli horskou silnicí na Zlaté návrší, “štrúdl“ se rozplynul a každý již mohl jít svým tempem. Vrbatova bouda byla sice momentálně uzavřena, ale vedle fungoval bufet a sroubek informačního střediska Krnap, takže jsme zvolili přestávku na občerstvení. Pak jsme se šli podívat na památník Hanče a Vrbaty, vrátili se pár metrů zpět a dali se po červené značce na Labskou boudu. Tato cesta je velice „atraktivní“. Na delší chvíli jsme se zastavili u potůčku Pančavy (Pančice), která padá dlouhým vodopádem do Labského dolu. Poté jsme pokračovali po hraně Labského dolu, kde se nám s cestičky i Ambrožovy vyhlídky otevřely úchvatné pohledy na důl pod námi. Neobvyklé meandry Labe – zde malého potůčku – obdivoval každý. Na Labské boudě jsme se zastavili na delší občerstvení. A protože jsme měli dost času a počasí bylo příjemně „turistické“, udělali jsme ještě krátkou zacházku k prameni Labe. Ještě jsme se podívali pod Labskou boudou na vodopád a již jsme začali klesat do Labského dolu. Odtud jsme opět pozorovali srázy kolem údolí, vodopád Pančavy a hlavně peřeje horského toku Labe. Asi po 4km jsme přešli z kamenité cesty na asfaltovou silničku, která nás dovedla na Dívčí lávky a dále již do Špindlerova Mlýna. “Domů“ jsme přišli až po páté hodině.

V neděli jsme vyjeli autobusem na Špindlerovu boudu. Ráno bylo nebe modré, ale během jízdy se obloha zatáhla a spadlo na nás dokonce pár ledových krupek. Nedělní túra však nebyla po hřebenech, ale po úbočí hor a tak stateční účastníci zatáhli zipy u bund, utěsnili kapuce, natáhli pláštěnky – jak kdo – a rozhodli se pokračovat. Od Špindlerovky jsme sešli zkratkou k Erlebachově boudě, kde jsme si prohlédli novou kapličku, dále jsme pokračovali dolů kolem Josefovy boudy po žluté značce až na cestu zvanou Hofmanka. Ta nás již vedla přibližně po vrstevnici k boudě U Bílého Labe.J eště jsme si prohlédli naučnou stezku Čertův důl – hrazenářské dílo. Cestička horským údolím se sto let starými hrazenářskými objekty byla jistě zajímavá pro všechny. Po poledni jsme si již užívali sucha a tepla  - i občerstvení – v chatě U Bílého Labe. Pak už i Krakonošovi došlo, že nás deštěm nezastaví a počasí se zlepšilo. Vyšli jsme od chaty opět po žluté značce a dali se do kopečka Dřevařskou cestou vysoko nad údolím zpět ke Špindlerovu Mlýnu. Z této pohodlné cesty mohli opět všichni pozorovat celé tzv.Sedmidolí s pohraničním hřebenem hor od Malého Šišáku po Vysoké kolo, dále trasu své včerejší túry – Labskou boudu, Labský důl i Zlaté návrší a Medvědín. Jak jsme se blížili ke Špindlu, otvíral se nám pohled na Pláň, sjezdovky, údolí směrem k Vrchlabí s přehradou i Žalský hřeben. A aby se turisté mohli seznámit i s údolím Sv.Petra, ještě jsme si zašli alespoň na začátek. Pak jsme již sešli kolem lanovky na Pláň do středu Špindlerova Mlýna.

Když jsme se před pensionem „U císařů“loučili, ujišťovali mne všichni, že se jim tento víkend líbil. A mně také – a tak ještě chválím účastníky, že přizpůsobili své tempo celé skupině, bylo vidět, že je naše hory zajímají, chodí rádi a cesta s nimi byla velmi příjemná. Jistě budou ještě sami vyprávět, jak strávili čas po túře – někdo v plaveckém bazénu, v příjemné restauraci….A to ještě nestačili využít další nabídky adrenalinových akcí, bobové dráhy atd., které ve Špindlu nabízí návštěvníkům.

Proto vás opět do Špindlerova Mlýna zvu: tentokrát na již inzerovaný týden od 18.7.09 do 25.7.09, opět do pensionu „U císařů“ a s mým doprovodem. Přeji vám pěkné léto!