Máme to za sebou a bydlíme v novém. Můj život byl obohacen o spoustu nových poznatků a zkušeností. A i když se to může zdát divné, takto mě obohatilo právě stěhování. Tak například by mě nikdy nenapadlo, kolik zbytečných věcí jsem byla schopná doposud nashromáždit. Věcí, které nikdy neměly svoje místo a vždy, když jsem na ně narazila, přesunula jsem je někam, kde by překážely o něco méně. S myšlenkou, že vyhodit to můžu vždycky a třeba se to bude ještě k něčemu hodit, jsem neustále přesouvala nepotřebné krámy ze šuplíku do jiného šuplíku, odtamtud do skříně, ve které bylo časem potřeba uvolnit místo něčemu jinému, a tak věc putovala na vysokou skříň, kde na ni nebylo vidět a nebo pod postel. A pak se na ty krámy postupně zapomnělo, protože nikdy k ničemu potřeba nebyly. A záhadným způsobem jich stále přibývalo a přibývalo, až nebylo kam co dát.

Také jsem přišla na to, kolik máme kolem sebe ochotných lidí, členů rodiny, kamarádů a známých. Dokonce se stačilo zmínit o plánovaném stěhování a bez proseb o pomoc nám byla sama nabídnuta. Přála bych Vám vidět úklidovou brigádu babiček, nastoupenou ke zvelebení našeho budoucího bytu. Jedna vyzbrojena kbelíkem plným saponátů, kartáčů, drátěnek, houbiček, hadříků, a různých dalších „vychytávek“, druhá v jedné ruce tašku s jídlem a pitím pro všechny účastníky a v druhé kbelík horké vody, protože nám teplá voda ještě netekla a za nimi děda s plynovým vařičem, protože nám ještě nešla ani elektřina.

Což mi připomíná další moji novou zkušenost a sice tu, že není radno spoléhat na komunikaci přes e-mail a to obzvláště v případě, kdy jde o něco tak podstatného, jako je zapojení elektřiny. Já jsem dala na radu operátora zákaznické linky, který mi radil poslat vyplněné formuláře e-mailem, že prý do týdne máme elektřinu zapojenou, ale den před očekávanou montáží elektroměru jsem se od pracovnice ČEZu dověděla, že tam vůbec nepochopili, co po nich chci. Druhý den jsem bez váhání jela na nejbližší pobočku problém raději osobně vyřešit, ale bylo už pozdě. V pondělí jsme měli předat náš starý byt a elektroměr nám měli zapojit až ve středu. Dovedete si asi představit, co je pro ženu zvyklou koupat se někdy i dvakrát denně v TEPLÉ vodě, být tři dny bez elektřiny? Katastrofa je slabé slovo! A i tehdy se ukázalo, jakou oporu máme v babičce, která se na těch pár dní ujala alespoň naší malé ratolesti.

Také jsem zjistila, že jsem velmi špatná organizátorka. Nemít kamarádku, která k mým věcem přistupovala se zdravým odstupem a všechny systematicky ládovala do krabic, stojím se zoufalým výrazem uprostřed našeho bývalého bytu a nešťastně koukám na svoje věci a bezradně tápu, co mám zabalit nejdřív, ještě dnes.

Ale nejvíce ze všeho mě překvapilo, jak velkou rozepři může způsobit televizní stolek. Celkově nám dělalo problémy dohodnout se, jak v novém bytě uspořádat nábytek. Vždycky jsem to chtěla jinak než můj přítel a to, kam se který kus nakonec postavil, určoval vždy někdo třetí. Když byli zrovna přítomni Liborovi rodiče, vyhrál on, když byla u debaty o poloze skříně moje mamka, dala se skříň tam, kam jsem chtěla já. A když jsme byli zrovna sami, velmi důrazně jsme debatovali celé hodiny a nakonec jsme se stejně nedohodli.

Nakonec nábytek stojí na svém místě a líbí se nám to myslím oběma, naše dcerka má krásný prostorný pokojíček a hlavně vlastní postýlku, takže už nemusíme spát s dětskými nožkami v obličeji a do koupelny se teď vejdeme  všichni tři, aniž bychom po sobě zároveň šlapali.
A ztráty? Nalomená skříň, trocha nervů a nehet u palce na Liborově noze poté, co si na něj třikrát upustil těžkou komodu. Už je modrý a myslím, že do týdne je dole.