| leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec |

KVěTEN  2008

Autorka esejí na rok 2008 je paní Michaela Čermáková, která pracuje jako vychovatelka na domově mládeže v Praze. Skupina chlapců, které má na starosti, je složena ze žáků škol výpočetní techniky. Moc ji mrzelo, že kluci „ajťáci“ vůbec nečtou, prý mají knihy „špatnou grafiku“ a nejsou ve „3D“... Zkoušela jim nosit knížky svých milovaných autorů, ale úspěch měla až s příběhy o dracích. Když chlapi přečetli všechno, co bylo na trhu, v legraci jim navrhla, aby společně zkusili napsat nějakou knížku sami. Dost ji překvapilo, že souhlasili… Vymysleli si příběh o chlapci, který žije ve světě draků, bojuje proti zlým hadům a kouzelníkům a prožívá nejrůznější dobrodružství. Odpoledne si na intru povídali, co Darion zažije, kluci vymýšleli zbroj, magii a divná zvířata, a v noci, když přišla z práce, psala o klukovi, který má plnou hlavu snů a hrdinských představ, ale přitom je plachý a osamělý. Někdy její žáci nesouhlasili s tím, jak se Darion rozhodl nebo kam se v příběhu dostal a ve vychovatelně probíhaly bouřlivé diskuze, při kterých každý hájil své stanovisko. Hádali se, odmítali ustoupit, ale nakonec vždycky dospěli k dohodě a knížka mohla pokračovat. Po dvou letech mladí spoluautoři odmaturovali a knížka Zpěv draků byla dopsána. Dnes si jí můžete koupit v knihkupectví nebo objednat na adrese www.vasut.cz.

...na květen Darion se ocitl ve velké jeskyni osvětlené dvěma pochodněmi. Zem byla vysypána teplým pískem, stěny pokrývaly rákosové rohože a docela vzadu na skalním výstupku, na loži z parkalích kožešin, leželo největší stvoření, které v životě viděl. Obrovský černý drak si ho prohlížel překvapivě světlýma očima. Byl pohodlně rozložený na kožešinách, po lesklém boku mu poskakovalo světlo pochodní a volně rozevřené křídlo se zjizvenou a potrhanou blánou dosahovalo na tři kroky od lůžka. Darion se rozčilením nemohl ani pohnout, jen cítil tlukot svého srdce, které se mu rozeběhlo jako o závod. Najednou do jeho zběsilého rytmu pronikly pomalé údery srdce jiného tvora a zároveň s nimi tu byla i uklidňující síla, která ho zaplavila jako teplý příliv. Nedokázal vzdorovat a vlastně se ani nechtěl bránit vůli laskavé bytosti, která ho ovládla. Pomalu upadal do stavu podobného spánku, když vtom mu hlavou zaznělo: „Tak se podíváme, koho to tu máme. Jsi ještě mládě, ale máš silnou vůli a statečné srdce.“ Darion se cítil polichocen, rád by nenadálé chvále ještě chvíli naslouchal, ale protože chtěl, aby drak věděl, že mu rozumí, řekl: „Moc statečný nejsem. V Bellince, na tom stromě, jsem se málem…“ Drak sebou trhl, až narazil hlavou do stropu jeskyně. Okamžitě stáhl svoji vůli z Darionova vědomí a hlasitě vydechl. „Kde jsi se učil? Už jsi se určitě někdy pokoušel o napojení. Bez mého souhlasu to není dovoleno! Odejdi!“ Darion sklonil hlavu. Tolik se těšil na setkání s Velkým černým, na školu a na učitele. Už viděl sám sebe, jak letí na drakovi nad mléčnou farmou a mává Doře… Pomalu se obrátil ke dveřím, ale pak se ještě otočil a podíval se na černého draka zoufalýma očima. „Nevím, jak se to stalo, že rozumím drakům. Nevím, kdo jsem, ale určitě jsem nikdy levianem ani partnerem nebyl. Já… Tak trochu jsem doufal, že mi řekneš… Že se od tebe dozvím, odkud jsem přišel a…“ Hlas se mu chvěl potlačovanými slzami. Raději se otočil a rozběhl se ke dveřím. „Počkej, vrať se!“ Dračí slova mu tentokrát v hlavě neburácela. Asi už si na tenhle způsob dorozumívání zvykl, nebo se drak ve svém projevu trochu krotil.