Reportáž: Cesta do Francie a Španělska v dubnu 2014 - díl 2. Tisk
Cestování
Napsal uživatel Luboš Mašek   
Středa, 24 Září 2014 11:34
 

V předcházející části jsme skončili v kempingu u Arles, který v této dubnové předsezoně byl téměř prázdný.

 

Den pátý

Asi okolo desáté hodiny vyrážíme pěšky do Arles. Máme mapku města, žádný problém. Jdeme podél starého římského akvaduktu, a přiblížíme se k nové obchodní zóně města, kde je to jeden kruhový objezd za druhým, benzinové pumpy, servisy a služby všeho druhu, obchodní centra, autobusové nádraží. Tam ztrácíme správný směr do centra a octneme se na pokraji v sídlišti u velké místní školy a školky. Na lavičce posedávají důchodci a vyhřívají se na sluníčku. Pokoušíme se s nimi domluvit o cestě do centra a rozkládáme mapu. Vypadají, že mapu města vidí poprvé. Přichází ještě několik místních obyvatel a po vzájemné diskuzi pochopí co chceme a jedna žena nám ukáže cestu.

 

Doménou centra je římské divadlo podobné jako Koloseum v Římě. Kolem jsou původní úzké uličky, krámky s různým zbožím, v jednom z nich si vybereme suvenýry s vazbou na Provance. Poté scházíme k řece Rhóně, která je zde mohutná jako je Dunaj ve Vídni. Však hned pod Arles začíná delta, ve které se pak rozprostírá národní park Camarque.

alt alt

Historická část Arles

Je horko a do kempu se vracíme značně umořeni. Velmi přijde vhod 1,5 litrová PET lahev s pivem značky Kozel, která v nás jen zasyčí. Večer popíjíme červené vínko z místní oblasti, které jsme zakoupili.

 

Den šestý

Okolo deváté hodiny vyjíždíme do národního parku Camarque, kde se těšíme na bílé koně, černé býky a plameňáky. Trefíme správný směr a po třiceti kilometrech se dostáváme do nížiny na úrovni hladiny moře, kde jsou odpařovací plochy na mořskou sůl, a za ní již na zelených pastvinách jsou bílí koně a následně na jiných pastvinách černí býci. (V příručkách se píše, že koně a býci jsou polodivocí, ale asi to tak není.)

alt

alt

alt

Černí býci, bílí koně a plameňáci

Dojedeme až k moři po úzké šíji, na jejímž konci se rozprostírají pískové pláže s uválcovaným pískem, na který vjíždějí francouzští karavanisté se svými vozy. Je větrno a vlny se rozlévají daleko po písku. Pejskům se na pláži ohromně líbí.

alt

Odjíždíme, abychom se přesunuli na druhou stranu parku. Park protíná úzká silnička, kterou lze projet na silnici spojující Arles a letovisko San Maria de Mare. Opět vidíme další stádo černých býků a pořídíme několik fotografií. Dojíždíme do letoviska, které má na obytné vozy speciální parkoviště. Teď v mimosezóně po nás nikdo nechtěl parkovné.

alt

Projdeme se letoviskem, ochutnáme místní zmrzlinu a vyrážíme směrem na Andoru. Z navigace vylučujeme placené dálnice, tak jedeme silnicemi nižších tříd, které jsou sice pěkné, ale často po krátkých úsecích několika málo kilometrů mají vložené kruhové objezdy. Je silně pozdní odpoledne, zadáváme do navigace nějaký kempink. Nabízí se kempink v Cignac, asi 6 km naším směrem. Nakonec se 6 km protáhne na 11, nacházíme kempink, ale smůla, v mimosezóně zavírá v 18 hodin, a protože uvnitř nebyl žádný kempař, je zavřen úplně. Je před ním pěkné parkoviště, tak se ubytujeme tam.

 

Den sedmý

Noc proběhla nerušeně, a když jsme se ráno probudili, kempink byl již otevřen. Odjíždíme k nejbližší čerpací stanici, kde natankujeme naftu. Je automatická, na kartu, a dává omezené množství paliva, pro nás 60 litrů nafty. Pokračujeme dál do Andory. Silnice zprvu nenápadně, později zcela nápadně, stoupá do Pyrenejí. První sedlo, kde změříme výšku je ve výšce 1830 m, okolo silnice jsou ještě mantinely vytvořené frézou a jejich výšku odhadujeme až na tři metry.

alt

Pokračujeme dál k Andoře a dojíždíme k hraničnímu přechodu ve výšce 1940 m. Silnice se kroutí a dojíždíme na nejvyšší bod cesty do Andory, což je Pas de la Casa, a to je 2404 m. Zastavujeme na parkovišti. Je slunečno, teplota vzduchu 15 st. C a okolo se lyžuje. Od parkoviště se táhne asi kilometrová sjezdovka.

alt

Venčíme pejsky, Montík se s nadšením válí ve sněhu. Asi po půlhodině pokračujeme dál Andorou, teď již dolů, směrem k hlavnímu městu. Deset kilometrů nad ním, ve městě Canillo, na druhý pokus nacházíme kempink, který je těsný, málo vybavený, ale zato levný. 15 euro za noc včetně elektrického proudu. Město a kempink je ve výšce 1500 m. Město je sevřené mezi skalní bloky, jsou zde natlačené hotely, obchodní centra, benzinové pumpy. Andora je bezcelní zóna a ceny oproti ostatní Evropě jsou nízké.

Nahlédneme do Wikipedie, abychom se o Andoře něco dozvěděli:

Andorra je knížectví v jihozápadní Evropě ležící mezi Francií na severu (56,6 km hranice) a Španělskem na jihu (63,7 km hranice) v nadmořské výšce 900 až 2946 metrů nad mořem. Tento malý stát leží v kruhovité kotlině obklopen hřebeny Pyrenejí. Hlavní město Andorra la Vella se nachází v údolí řeky Valira.

alt

Pohled na hlavní město Andorra la Vella

V roce 2000 měla Andorra 66 458 obyvatel, kteří mluví katalánštinou, ale lze se zde domluvit také francouzsky, anglicky a portugalsky. Platí se zde eurem. Hlavním zdrojem příjmů je cestovní ruch. Ročně navštíví Andorru až 15 milionů turistů, kteří si přijíždí zalyžovat a především za nákupy. Obyvatelé Španělska a Francie využívají možnosti nákupu zboží bez daní. Andorra patří k tzv. daňovým rájům. Neplatí se tu žádné přímé daně a pouze 4% daň z přidané hodnoty (nově od 1. ledna 2006). 

Luboš Mašek, Smržovka 

Fotografuje: Jitka Mašková Švejdová