Předchozí díl převážně zaznamenával pamětihodnosti a další zajímavosti z horské osady Lomu. 

Den dvacátý čtvrtý

Dnes ráno, tj. 22.7.2013 skládáme, chceme využít krásného počasí, které předpověď slibuje po dobu dalších tří dnů, a proniknout hlouběji do Jotunheimského pohoří. Zamířili jsme po silnici č. 55 napříč pohořím Jotunheim a Ottadalen, směrem na Sogndal. Asi po 15 km, u místa s názvem Røisheim Hottel je odbočka do hor – Visdalsvegen. Informační tabule nás upozorňuje, že cesta nebude zadarmo a limituje velikost vozidel, která se mohou po cestě vydat. Asi po třech kilometrech je jasné, proč je tomu tak. Silnička se zužuje na 3 až 3,5 m šířky, asfalt přechází v šotolinový povrch a strmě v serpentinách stoupá. Místy jsou zřízena vyhýbací místa. Silnice kopíruje kaňon, který za věky vymlela řeka tekoucí z hor, tak díky tomu máme po levé ruce skalní stěnu a po pravé ruce sráz dolů do řeky, který místy nabývá hrozivých rozměrů. Řeka dole je jedna zdivočelá peřej a Jitka na pravé sedačce odvrací hlavu a nechce se tam dívat. Auto se drápe nahoru a máme jediné přání - nikoho nepotkat. Vzápětí vidíme, že přání nebude vyplněno. Dolů sjíždí offroad, jeho řidič se tiskne ke stěně a tak po ho hraně silnice pomalu míjíme. Stoupání se postupně mírní a silnice také vždy nevede po hraně kaňonu, ale vzdaluje se od něho na několik metrů, které stavitelům silnice umožnilo ji udělat o něco širší. Ale ani to nestačilo. Za jednou ze zatáček se na nás sunul autobus, který podle informačních tabulí dole, zde neměl vůbec co dělat. Nezbývá, než dvě stě metrů couvat na nejbližší výhybku. Po několika kilometrech už jsou i na pravé straně cesty sem tam stromy a silnice je přehlednější.

 Pohled do divoké řeky

Těch sedmnáct  kilometrů byl docela slušný horror.

Silnice končí u hotelu, kdy poslední kilometr byl opět asfaltový. Je zde velké parkoviště a pro obytné vozy vyhrazená část i s elektrickými přípojkami. Naše kategorie vozidla stojí 100 NOK na den, kdybychom chtěli zůstat přes noc, tak s přípojkou 250 NOK. 

 Horský hotel Spiterstulen Turisthytte 

Horský hotel Spiterstulen Turisthytte se nachází v horském údolí s protékající říčkou ve výšce cca 1050 m, mezi dvěma horskými obry vysokými téměř dva a půl tisíce metrů. V omezeném prostoru je dovoleno stanovat a údolí je východiskem na horské a vysokohorské túry.

 Houpající se lávka

Přes řeku se dostanete houpající se lávkou a je na vás kam se vydáte. Můžete na nejvyšší horu Norska Galdhøpiggen, nebo lehčí choďák na chatu Juvashytta. My jsme limitováni možnostmi naší fenky, tak se vydáváme pozvolně stoupajícím choďákem. Psíci mají radost z čisté vody, která zde přitéká malými vodními toky do řeky a náramně si to užívají. 

 Příjemné osvěžení

 I v letním horku mají Norské dvoutisícovky ledová pole 

Po několika hodinách se vracíme a odjíždíme stejnou cestou dolů k hlavní silnici. Nutno přiznat, že dolů se jede o něco lépe. Jednak víte co vás čeká, ale hlavně se vyhýbáte protijedoucím vozidlům blíž skalní stěně, takže nemáte kam spadnout.

Silnice č. 55 pokračuje stálým stoupáním nejprve hlubokým překrásným kaňonem a postupně vyjíždí do výšky 1400 metrů. Míjíme horskou chatu Sognefjellhytta, kde cca kilometr za ní se nachází přehradní jezero.

 Po horské silnici č. 55

 Horská chata Sognefjellhytta na silnici č.55

 Horská silnice č.55 přes pohoří Jotunheim ve výšce cca 1400m nad mořem

 Silnice č. 55 – začíná se sjíždět do Skjoldenu

A odtud začíná asi dvacetikilometrový divoký sjezd do města Skjoldenu  na úroveň hladiny  Lustrafjordenu.

Jsou zde dva kempingy, vybíráme Skievald kempink, který má perfektně střižené trávníky a je zařízen na karavany a následně zjištujeme, že je také příjemně levný 170 NOR/noc. Potkáváme se s autobusovým zájezdem z Brna, který přijel chvíli před námi. 

V další části reportáže budeme pokračovat po silnici č.16 přes jižní část Jotunheimských hor směrem k Oslu. 

Luboš Mašek, Smržovka