Do Peru, přesněji do hlavního města Limy, jsme přiletěli na začátku července. Cestu jsme měli poměrně komplikovanou. Letěli jsme přes Rio de Janeiro (Brazílie), kam jsme přiletěli z Paříže (Francie), kam jsme přiletěli z Vídně (Rakousko), kam jsme přijeli z Prahy (ČR).

Z Limy jsme se po pobřežní silnici zvané Panamericana posunuli autobusem dále na jih do městečka Pisco. Z malého turistického přístavu v Piscu jsme podnikli vyjížďku lodí na ostrovy Islas Ballestas. Ostrovy jsou pokryté bílou vrstvou guana, které se používá jako kvalitní přírodní hnojivo a není to nic jiného než trus hnízdících kormoránů. Dříve, než se začala vyrábět umělá hnojiva bylo guano poměrně ceněné jako jeden z hlavních vývozních artiklů.  Dokonce se má za to, ze války se Španěly za osvobození Peru měly mimo jiné guanový podtext. Na ostrovech není jen spousta kormoránu, ale také lachtani, tučňáci a pelikáni. Ne nadarmo se těmto ostrovům říká „Galapágy pro chudé“.

V dalších dnech jsme mířili stále na jih se zastávkou v městě Ica s blízkou oázou uprostřed pouště. Oáza je obklopená písečnými dunami, na kterých prostě musíte zkusit místní sportovní specialitu – „sandboarding“ neboli surfování na písku. Sandboarding jsme vyzkoušeli a nemělo to chybu! Sjíždění dun na navoskovaném snowboardu podobném prkně rozhodně nebylo pomalé, jak jsme slýchali od jiných turistů...jen ten písek všude po těle nebyl úplně nejpříjemnější.

Z Icy je to jen pár hodin jízdy autobusem do Nazcy, městečka v poušti se světoznámými obrazci, které jsou dobře vidět jen z letadla. Bohužel lety nad tzv. Nasca lines za poslední dva roky nehorázně podražily, a tak jsme se spokojili s výstupem na vyhlídkovou věž, ze které jsou vidět tři obrazce a s návštěvou naleziště hrobů s mumiemi poblíž města.

Dalším cílem naší cesty bylo vnitrozemské andské město Cuzco, vzdálené šestnáct hodin jízdy autobusem. Cuzco je krásné starodávné město založené Inky a částečně přestavěné Španěly. Vlastně bylo dříve hlavním městem Incké říše. Španělé si však po dobytí Incké říše (pokrývala dnešní Peru, ale částečně i okolní státy) postavili nové hlavní město Limu, které bylo a je zároveň největším námořním přístavem v zemi.

Z Cuzca jsme podnikli výpravu na bájné Macchu Pichu, zapomenuté Incké město v horách, objevené teprve na počátku 20.století. Na Macchu Pichu můžete dojít po svých s batohem na zádech po cestě tzv. Inca trail. Inca trail je pětidenní trek, který je tak přeplněný turisty, že je nutné objednat se a zaplatit za jeho přechod alespoň týden předem. My zvolili variantu veřejné dopravy. Bohužel k Macchu Pichu nevede žádná silnice, pouze železniční trať - neslýchané, že? Vlaky v Peru jinak téměř neexistují. Tady si to však Peru Rail vynahrazuje svým monopolem na neskutečně předražené jízdenky. Ale co naděláte, Macchu Pichu prostě vidět musíte - a stojí rozhodně za to! Aby se neřeklo, ve vlaku nechyběla snídaně, taneční představení a módní přehlídka neodolatelných modelů svetrů z alpačí vlny - vše se dá stihnout za půl druhé hodiny jízdy :-)

Po treku jsme z Cuzca frčeli dále podle plánu do města Arequipa. Odtud jsme se vydali na třídenní výpravu do kaňonu Colca (druhého nejhlubšího kaňonu na světě - první nejhlubší je hned vedle, ale prý není tak pěkný :-). Kromě spousty písku, můžete v kaňonu Colca obdivovat  různé druhy obrovských kaktusů a opuncií. Na samém dnu kaňonu se nalézají skryté oázy s vodopády a termálními prameny. Cestou zpět do města jsme se podobně jako většina turistů zastavili na vyhlídce nad kaňonem. Odtud lze nejlépe pozorovat plachtící andské kondory s až třímetrovým rozpětím křídel. A opravdu jsme je viděli, nad našimi hlavami kroužilo asi devět kondorů. Měli jsme štěstí…

Pořádný horský trek jsme si schovali až po návratu z Macchu Pichu. Z Cuzca jsme se vydali s plnou polní a tentokrát po svých na okruh kolem hory Ausangate, ledovce vysokého více než  6000 m n.m. V horách jsme strávili pět dní a pět nocí. Většinou jsme se pohybovali mezi 4000 a 5000 m n.m. Docela jsme si dali...Hlavně první dny, než jsme se zaklimatizovali a doslova „vyfuněli“ cesty do kopce. Navíc, v noci byla na náš vkus a hlavně na naše lehké tenké cyklistické spacáky vcelku zima – pravidelně nám zamrzala voda v láhvi.

Ale i přesto, trek byl překrásný nezapomenutelný zážitek - hory, ledovcová jezera, stáda lam alpak a vikuní....A s namnoženými červenými krvinkami jsme se ještě po návratu do Čech cítili báječně!