V minulém díle jsme skončili v kempu Sildpollnes a večer si četli o Lofotech.

Den patnáctý

Ráno prší, ale vyrážíme dál po souostroví. Najíždíme zpět na E10 a míříme do Svolvaeru a dál do Leknes. Silnice kopíruje pobřeží ostrova podél jednoho z mnoha zálivů Norského moře, projedeme Børratunnelem  a blížíme se k Svolvӕru. Toto městečko je na ostrově Austvagøy největší hospodářské a kulturní centrum. Místní přístav je jednou z mnoha zastávek pravidelné námořní linky z Bergenu do Kirkenes (Hurtigruta). Nachází se zde také Severonorské umělecké centrum, galerie Dagfinna Bakkeho a centrum Lofoten Nature. V okolí je také několik kempů. V centru města na kruhovém objezdu odbočujeme vpravo a v zápětí míjíme přístaviště trajektů na pevninu do Skutviku a na ostrov Skrova. Po krátké zastávce pokračujeme dál do Kabelvagu a ostrov opouštíme přejezdem mostu Gimsøystraumen bru na ostrov Gimsøya.

 Most Gimsøystraumenbru, skrápěný deštěm

Po tomto ostrůvku přejedeme na další menší most přes úžinu, a již se nacházíme na dalším z lofotských ostrovů Vestvagøya. 

Odbočujeme na silnici 815, která vede jižní částí ostrova do Leknes. Silnička je to úzká, věrně kopíruje malé zálivy, protahuje se okolo žulových masivů a za pěkného počasí tu jsou určitě nádherné rozhledy. Nám ale prší, moře sice vidíme, ale žulové masivy jsou přiklopeny mračny. Míjíme Storfjord camping a po chvíli před městem Leknes zastavujeme na malém parkovišti, kde vyvenčíme pejsky, sebe a připravíme oběd.

Z Leknes vyjíždíme opět po E10 a míříme k podmořskému tunelu s názvem Nappstraumtunnelen délky 1780 m  na další ostrov Lofotů jménem Flakstadøya. Tento ostrov je údajně nejhornatější z celého souostroví, má délku cca 20 km a šířku cca 8,5 km a nejvyšší hora má výšku 931 m nad mořem.

 Zastávka na Flakstadøye za osadou Napp 

Projíždíme ostrovem pořád po E10 a poblíž osady Flakstad na mírném návrší u kostelíka vidíme shluk lidí. Pokračujeme ještě asi 500 m k velkému parkovišti a na pravé straně se nachází rozsáhlá pláž. Kromě toalet se zde ještě nachází butik, ve kterém prodávají typické ručně pletené norské svetry a taky uvaří kávu. Zastavujeme a jdeme ven z auta na průzkum. Za námi na silnici je nezvyklý ruch, kolona automobilů se pomalu pohybuje po silnici a odbočuje také na parkoviště. Ano, máme možnost blíže shlédnout Lofotskou svatbu, kterou jsme před chvílí viděli u kostela. Jdou na pláž pořizovat svatební fotky.

 Krásný veterán svatebčanů

 Otužilá nevěsta se fotí na pláži

Kromě svatebčanů se všichni ostatní choulí v bundách, protože fouká a je jedenáct stupňů tepla, ale zrovna neprší.

Po této zajímavé přestávce pokračujeme napříč Flakstadøyou a přes most Kǻkernbrua přejíždíme na Moskenesøya, což je poslední ostrov Lofotů dostupný po silnici. Je velmi členitý, hornatý a silnice kličkuje mezi horami a pobřežními zálivy, občas je tunel, nebo mezi malými ostrůvky násep nebo most.

 Před osado  Moskenes

Konečně dojíždíme do osady, která nese název „ Ᾰ“.  Parkujeme na centrálním parkovišti, kde budeme s mnohými jinými obytnými vozy i nocovat, protože osada nemá kempink pro karavany. Zjišťujeme také, že vjezd do osady již není zpoplatněný a parkování také ne. Zase prší, tak v butiku u parkoviště si koupíme široké rybářské klobouky a vyrážíme na prohlídku osady.

Tato původní osada je jedno velké muzeum. Mají tu vystaveno vše ze své historie, způsob jakým žili, jak lovili a sušili ryby, původní výrobnu rybího tuku, historickou pekárnu, kde vyrábí a pečou původními technologiemi, starý poštovní úřad, kovárnu.

Zakoupili jsme si vstupenku (120 NOK za osobu) do všech přístupných historických objektů. Při tom se nám dostalo asi půlhodinového výkladu, co kde najdeme a uvidíme. Potom už to bylo na nás.

 V muzeu rybářské historie

 V muzeu původní výroby rybího tuku

 V muzejní kovárně: vpravo nahoře si můžete na monitoru pustit výklad.

Součástí muzea je také zahrádka, kde jsou soustředěny rostliny a byliny, které zde prosperují a obyvatelé si je pěstují, nebo pěstovali.

 Jitka u krásně rozkvetlé šípkové růže, asi 300 km za polárním kruhem 

Den zakončíme vycházkou s pejsky do nové části osady Ᾰ, kde jsou již moderní domky současných obyvatel osady.

V další části reportáže osadu a okolí více popíšeme, protože se nečekaně udělalo hezky, tak se toho také povedlo více nafotit. Za celý zájezd jsme pořídili cca 700 snímků a 5 hodin záznamu na kameru ale do reportáže se vejde jen zlomek tohoto materiálu.

Luboš Mašek, Smržovka