V minulé části jsme skončili ve Fjordcampingu poblíž Krákbergetu. Jak už jsem zmiňoval v minulém dílu, byl to kempink, zaměřený hlavně na rybáře. Ale vzpomínám si také na velmi drzé racky, kteří kradli nehlídané pokrmy přímo ze stolu.

 Rozmluva s drzounem

Den čtrnáctý

Dnes, 12.7.2013 máme za cíl ostrov Hadseloya, ještě na Vesterálech, a tam přístav Melbe, ze kterého se chceme přeplavit do Fiskebølu na Lofotech. Zatím ale projíždíme Langoyou, opět přes Sortland, podél Hadselfjordenu, přes most na Hadseloyu. Je pozoruhodné jak norští stavitelé řeší mosty přes mořské úžiny. Je-li překlenovaná vzdálenost menší, myslím tím několik stovek metrů, most je kompletně železobetonový, klene se do vysokého oblouku tak, aby pod ním projela velká loď. Nájezdy na most jsou sypané a často se využívá drobných ostrůvků pro založení pilířů. Mosty nezřídka mění směr, je li to potřeba. Přes větší průlivy jsou mosty převážně lanové, kde dominují dva střední obrovské pilíře, na kterých je systémem lan a táhel zavěšena mostovka. Most Hadselbrua z Langoy na Hadseloyu byl zase jiný. Nájezd byl v levé zatáčce s mírným stoupáním do výšky cca 30 m nad hladinu, jeho délka byla něco přes jeden kilometr, a pak mírně klesal v dlouhé pravotočivé zatáčce na ostrůvek Børøya a odtud po náspu na Hadseloyu. Je součástí silnice č. 82.

 Čekání na trajekt v Melbu na ostrově Hadseloya

Dojeli jsme do Melbu a zařadili se do čekacího pruhu trajektu na Fiskebøl. Byli jsme teprve třetí vozidlo, tak bylo jasné, že nám trajekt ujel před nosem. Obešli jsme přístaviště a čekali. Asi po hodině se trajekt objevil. Zvedl příď a přirazil k nájezdu. Vzápětí se z lodi vyhrnula vozidla. Chlapíci z obsluhy trajektu to měli velmi dobře zorganizované. Oběhli dvě řady aut (už jich tu bylo asi padesát), prodali jízdenky (naše stála 137 NOR) a hbitě se podle jejich pokynů najíždělo do trupu lodi. Přemístili jsme se na palubu se salonem a bufetem a pak i na vyšší palubu, abychom mohli dobře sledovat odjezd. Pejskové zůstali v autě.

 Pohled z trajektu na parkoviště u přístavu v Melbu

Protože na této cestě to byl první trajekt, kterým jsme se přepravovali, dost nás to zajímalo, fotoaparát a kameru jsme nedali z ruky. Ale na dalších trajektech už jsme tak aktivní nebyli.

 Na trajektu do Fiskebølu

 Fiskebøl na dohled

Konečně na vytoužených Lofotech, prvním ostrově Austvagoya. Vítá nás mizerné počasí. Fouká s častými dešťovými přeháňkami. Po slunci ani zdání. Pokračujeme po silnici 82 až k E10 a po ní jedeme napříč ostrovem, který obklopuje Norské moře se svými zálivy, fjordy a průlivy.

 Po Austvagoye

Pokračujeme podél moře a objevujeme Sildpollnec camp, který nese své jméno po kostelíku Sildpollnec church. Kostel je součástí Svolvær farnosti v Lofoten děkanství v diecézi Sør-Hålogaland. Bílý dřevěný kostel byl postaven v roce 1891 jako bedehus (misijní dům) a v roce 1961 byl jeho stav aktualizován na kapli. Kostel je velmi populární turistická lokalita díky své poloze na poloostrově uprostřed fjordu s horami v pozadí.

 V kempu s kostelem Sildpollnec v pozadí

V bezprostředním okolí je situován kemp a jako vždy u zálivu, s přístavištěm člunů. Je opět slušně vybaven a cena 200 NOK.

Protože se dnes ještě nestmívá (a taky nebude), a protože je večer 12. července a slunce se začne dotýkat obzoru teprve po 15. červenci, tak nahlédneme do průvodce a něco si o Lofotech přečteme:

Lofoty vybíhají z norské pevniny do Atlantiku a leží asi 100 až 300 kilometrů severně od severního polárního kruhu, tj. mezi 67. a 68. stupněm severní šířky. Od norské pevniny je souostroví odděleno Vestfjordem. Nejvýznamnější ostrovy jsou propojeny tunely a silničními mosty. Lofoty jsou součásti kraje (nor. fylke) Nordland a jejich hlavním městem je Svolvær nacházející se na ostrově Austvågøy. Na Lofotech se rozkládá celkem šest obcí (norkommunen): Vågan, Vestvågøy, Flakstad, Moskenes, Værøy a Røst. Souostroví má přibližně 24 tisíc obyvatel, kteří žijí na ploše 1227 km2. Podíváme-li se na geologickou historii ostrovů, dočteme se, že v této podobě existují asi miliardu let, kdy se na povrch zemské kůry vyplavily magmatické horniny, které když se podíváte zblízka, jsou žulou, která jen zvoní a je přírodními vlivy téměř neopotřebená. O počasí se říká, že je stejně napínavé jako krajina Lofot. Nikdy nevíte, jaké bude za příštím kopcem.

Luboš Mašek

Smržovka