Jsme zvyklí jezdit do hor, z kterých si vozíme nádherné zážitky, ale občas mám pak i dojem, že jsem si vůbec v létě neodpočala. A tak jsem zkusila navrhnout dovolenou poklidnější na Řeckém ostrově. A ostrov Zakynthos nás nezklamal. Mezi jeho přívlastky patří i „květina východu“, tak ho nazývali Benátčané. Jméno ostrova je odvozeno od divokých hyacintů, kterými je údajně na jaře ostrov pokryt.

Zakynthos je nejjižnější ze čtyř velkých ostrovů na západním pobřeží Řecka, sousedí na východě s poloostrovem Peloponés /16km/ a na severu s Kefallonií. Poblíž ostrova je nejhlubší Středozemní moře – 5015m. Následkem tohoto zlomu v mořském dně, je to i místo, kde došlo opakovaně v historické době k zemětřesení. Poslední zemětřesení bylo v r. 1953  a jeho následky jsou stále ještě znát v hlavním městě, které se jmenuje též Zakynthos. Západ a střed ostrova je hornatý, výška dosahuje 844 m.n.m. a nachází se zde mnoho půvabných vesniček, z kterých vyzařuje klid a pohoda. Východ ostrova je více zemědělský.

Turisté objevili Zakyntos teprve nedávno, a to je i příčinou, že většina obyvatel žije i nadále tradičním způsobem života, jsou to především zemědělci. Převládajícím stromem jsou olivy a některé mají i úctyhodné rozměry, jejich kmeny jsou utvářené věky. Nejstarší oliva na ostrově je údajně ve vesnici Exo Chora, v některých průvodcích uvádějí věk 1000let, ale setkala jsem se i s odhadem jejího stáří na 2000 let.

Když jsme vylezli s kufry z letištní haly, tak první dojmy byly – teplotní, zvukové a čichové. Bylo o poznání tepleji než v Praze, řvaly cikády a tento řev byl velice příjemný až nakonec jsme ho přestaly vnímat. A hlavně Zakynthos  se plným právem nazývá voňavým ostrovem – nádherně voní kořením i ostatními rostlinami.

Bydleli jsme v soukromí u velmi příjemné paní Joanny na Keri beach. Ve svém domě měla i obchod s domácími produkty, a tak jsme od prvního dne popíjeli velmi dobré Zakynthoské víno, pojídali olivy, zeleninu, ovoce. Moře bylo nádherně čisté a na plážích nebylo přeplněno.

Pro ostrov Zakynthos jsou typické obrovské želvy –karety. Každoročně již tisíce let sem připlouvají od Afriky, aby na zdejších plážích do písku snesly vejce. Karety ale potřebují ochranu, a tak ekologové se starají, aby jejich počty neubyly. Hlídají pláže, na písečných plážích se nesmí chodit dále než 5m od moře, protože zde již mají karety svá hnízda a v noci se nesmí na plážích svítit. I letiště na ostrově nemá v noci provoz, aby nerušili tato unikátní vodní zvířata. Místa, kde karety snesly vejce jsou opatřena dřevěnými kryty s označením data očekávaného líhnutí malých želviček.

Zakynthos má i svou bohatou historii – navštívili jsme kláštery v Anafonítrii /ze 14stol./ a Agios Georgios /ze 16stol./. Vesnice Maries je pojmenována po Máří Magdaléně, která měla na ostrov přinést křesťanství.

Nejslavnější pláží ostrova je pláž Ztroskotání s vrakem pašerácké lodi v zálivu Navágio. Pláž je přístupná pouze lodí. Lodě se půjčují na více místech a s kapitánským zaškolením si příliš starostí Řekové nedělají. Pobřeží je možné poznávat i s jeho modrými /modré byly pro mne všechny/ i s Modrými jeskyněmi na koupených výletech. Pořádají se i výlety za karetami, které se musí po několika minutách nadechnout a tehdy je možné je pozorovat. Trochu mi té naší karetky bylo líto, musela být docela vyděšená, když se dvě lodi s jásajícími turisty snažili se jí co nejvíce přiblížit.

Doporučuji ostrov Zakynthos navštívit a poznat jeho krásu, historii, jeho přátelské obyvatele, výbornou kuchyni. Auto jsme měli zapůjčeno na tři dny a dalo by se ještě nejméně dva dny cestovat po zajímavých místech, ale pak by pobyt měl být delší než těch našich deset dní.