Putování do Santiaga de Compostela - Tereza Exnerová Tisk
Cestování
Napsal uživatel Administrator   
Úterý, 02 Červen 2009 09:14

Počáteční nadšení: Jednoho prázdninového dne na festivalu, který pořádá Občanské sdružení Zebín v Jičíně měl přednášku sympatický člověk, MUDr. Susa. Povídal o svém putování do města Santiaga. Nadchnul mně nejen svými zážitky, ale i vtipem a opravdovostí, se kterou vyprávěl. V první řadě seděla i žena pana doktora, která s ním ušla jednu z etap - putoval z Prahy. Pouť jako taková má mnoho rozměrů. Kulturně- historický, náboženský a duchovní,  je to prostor  pro obdivování přírodních krás a poznávání cizí krajiny a pro radost z pohybu.  Prostor pro setkávání se s lidmi, se sebou samým. Je to dobrá příležitost jak poznat člověka se kterým máme touhu ujít i delší cestu… tu životní.

Já jsem se do Santiaga vydala se svým přítelem v květnu 2008. Na celou cestu z Prahy do Santiaga a zpátky jsme měli čas od 7. 5. do 31. 5. Ušli jsme 370 km, ale čistého času jsme pěšky putovali 17 dni – včetně jednoho dne pro odpočinek.

I cesta může být cílPo ránu

Výběr trasy: Do Santiaga se sbíhá „pavouk“ poutních tras. Francouzská, Portugalská, Severní, Anglická, Via de la Plata… Nejznámější je cesta Francouzská,  od  Pyrenejí  sjednocená do jedné.  Vede přes města Bugos, Leon… je i nejvíc frekventovaná.  Naproti tomu Via de la Plata, kterou jsme zvolili,  vede z města Sevilla na jihu Španělska, a není tak turisticky známá. Historicky po této „stříbrné stezce“ převáželi římské legie stříbro ze severu Španělska na jih, odkud dále po moři putovalo do Říma.

Délka trasy a její začátek: Délka je závislá na čase, místo odkud jsme vyšli zase na očekávaném cíli. Já osobně vnímám samotnou „cestu“ jako cíl, protože nikdy předem nevím co nás může a nemusí potkat, v tom je i část dobrodružství… přesto jsme chtěli do Santiaga dojít.  Reálně jsme spočítali dny na pěší putování a počet km, který se dá dlouhodoběji ujít s batohem na zádech… vycházeli jsme z Granja de Moreruela přes… Tábara, Santa Marta de Tera, Mombuey, Puebla de Sanabria, Lubian, A Gudina, Laza, Xunqueira de Ambia, Ourense, Oseira, Prado, Ponte Ulla, Santiago de Compostela. Ještě před tím jsme navštívili Salamanku a Zamoru.

Vybavení  a příprava na cestu: Je důležité zabalit si jen opravdu potřebné věci a mít co nejlehčí a vhodný batoh. Dobré boty. To znamená pohorky, určené i pro nezpevněné cesty a zátěž na zádech.  Naložený batoh by pro ženu neměl být těžší než 8 kg. Jinak Bůh s Vámi…. s námi byl… poslali jsme domů dohromady 2kg balik poštou… Cesta, ubytování a jídlo nebyly finančně extrémně náročné…. Investicí bylo spíš zakoupení vhodných bot. Batohu, který je lehký a pohodlný, hůlek, odlehčeného spacáku…. To je ale vybavení, které zůstává… Další důležitá věc je itinerář… podrobný průvodce, aby poutník došel, kam chce a měl informace, kde je Alberge pro přespání a obchod nebo bar. My jsme si ho kupovali až ve Španělsku. Ve větších městech to v dobrém knihkupectví není problém.

VyhlídkaPo dešti

Kondiční vybavenost, pro koho cesta je….Nic není nemožné. I když jsem člověk, který se rád hýbe… tak mívám často bolesti zad v oblasti krku nebo občas i beder, způsobované hlavně sedavým zaměstnáním a stresy. Nejsem žádný svalovec, spíš naopak.  Na podzim před poutí jsem dokonce chodila na rehabilitace, následně na zdravotní tělocvik… poté dva měsíce  jsem dvakrát týdne ,ke konci i třikrát chodila do posilovny.  Ještě před odjezdem jsem měla trochu bolesti v šíji a ramenou, ale na pouti člověka začnou bolet i nohy a svaly…. Ve finále, ale hodně zesílí a problémy odplynou… alespoň tak to bylo u mne. Během cesty jsem také každý den krátce cvičila cviky z rehabilitací. Ty cvičím dodnes… je to pro mne důležité. Když to z jakýchkoli důvodů zanedbám…. Tak se to zpětně vráti. Nejdůležitější je mít pevné břišní a zádové svaly… to je pro mě úkol asi na cely život…

Status poutníka…Pouť je krásná forma cestování…. Zažila jsem, že poutník má zvláštní status. Lidé na nás byli příjemní a mnohdy si s námi rádi a s uznáním popovídali. Několikrát se nám stalo, že za námi popoběhli, aby nás upozornili, že nejdeme správným směrem…  Je pravda, že na frekventovaných částech cest může člověk narazit i na méně nadšené reakce místních nebo na místního podnikavce…  nám se to nestalo.

Ostatní poutníci. Na cestě jsme potkávali ostatní poutníky. Byli to většinou velice příjemní a aktivní lidé, se kterými jsme se přátelili. Překvapením pro nás byl věk některých poutníků. Potkali jsme 75letou paní z Francie, 80letého Rakušana oba měli překvapivou kondici…. Většinou bylo poutníkům okolo 40, 50, 60 let. Byli jsme tam většinou nejmladší, ale mnohdy jsme se připlazili do Alberge mezi posledními.  Hodně poutníků, kteří jsou omezeni časem pouť porcují a do Santiaga dojdou ve druhé nebo třetí etapě.  Starší ročníky občas dávají i 900 km v kuse.  Poutník je pěší, na kole, nebo na koni. Na koni jsme opravdu nikoho nepotkali.

Opuštěná venkovská staveníPoutnická občerstvovna

Krajina. Krajina je ve Španělsku krásná. Příroda i reliéf se mění zhruba tak po třech dnech chůze. Občas jsme měli pocit, že jdeme botanickou zahradou. Tato část Španělska není tak hustě obydlená. Mnohdy jsem šli sami a užívali si ticha. Po cestě jsme potkávali i dost opuštěných kamenných vesnic.  Na jiných místech se lidé postupně vrací a staré domy si upravují nebo přestavují. Většinou v blízkosti dálnic. Tam kde mají lepší přístup. Region Galicie, je zemí potoků, vody a deště… tam jsme dostali čas od času spršku… a cesta se měnila spíš na potok….

Jídlo je ve Španělsku kvalitní chutné a za ceny cca jako u nás. Po cestě jsou obchody a bary, ve kterých si lze bez problému nakoupit. S i nicotnou znalostí španělštiny.

Ostatní poutníci které znám,František Lizna, Swantje Knopf. Některé znám z novinových článků. Jako například Ladislav Lízna, kněz a poutník… v rozhovoru pro HN říká, že pouť uzdravuje.  Pan doktor Zdeněk Susa, o kterém jsem se už zmínila. Vydal dvě knížky, ve kterých popisuje svoje putování.  Ultreia I, Ultreia II. A nakonec moje kamarádka Swantje Knopf. Je to Němka, lékařka. Znám ji už deset let. Jsme stejně staré…  šla nezávisle na mně … vyrazila dřív, ale šla ze Severu Německa a sama… nějakých 2000 km.

Info: Cesta do Madridu: nízkonákladové aerolinky Click4sky. Praha Madrid. Lokální autobusy lze objednat a zakoupit po internetu. Stejně tak i ubytování na cesty. Poutnické domy Alberge. Cena za noc je od 3, 5 až 7 euro pro poutníka. V některých jsou i automatické pračky.

Doporučené věci na cestu: kvalitní pohorky, plastové boty do sprchy, ale i na pochůzky po městě na přezutí, chodecké hůlky, 2 trička s dlouhym rukávem, 1 tričko s krátkým, 3x ponožky a spodní prádlo, softshelová mikina, kalhoty na cestu /lehké a rychle schnoucí/, leginy – možné jako vrstva nebo alternativa kalhot, pláštěnka, bunda – odolná proti větru, šátek nebo kšiltovka, sluneční brýle, lékárnička, peníze, pojištění. A další…. Jestli batoh i s malou svačinou a trochou vody přesáhne 8 kg, tak přebalit!! Nutný je batoh s dobrými zády.

Puebla de SanabriaBlízko nebe

Jak já udržuji svoji kondici ?…Je dobré mít motivaci, pak je člověk mnohem více důsledný. Ať už se jedná o aktivity jako pěší turistika, cykloturistika… ideálně s fixním termínem….Další dobrá motivace, je odstranění zdravotních problémů. Například bolesti zad a s tím spojená větší únava.

Před cestou:
1.rehabilitace se cvičením (kvůli zdravotním problémům)
2.zdravotní tělocvik – z mého úhlu pohledu velice důležité, někdy je méně více. Člověk si musí budovat kondici postupně, aby si spíše nárazovými akcemi neuškodil.
3.po půlroce předchozího posilovna, hlavně břišní a zádové svaly. (Kieser Training…nechci tu nikomu dělat reklamu… ale je pravda, že tato posilovna má systém a člověk cvicí s postupnou zátěží… je pravda, že je dost drahá) člověk by měl ale silové cvičení doplnovat i aerobním… tzn. ideálně 2x týdně posilovna, 2x týdně alespoň na 30 min rychlá chůze a běh, nebo kolo….Toto ale vyžaduje hodně času a jeho organizaci, ale určitě to stojí za to, v případě, že to možné je. Pak jsem se potýkala s tím, jak aktivně relaxovat. Člověk je mnohem více unavený… tzn. déle spí, ideální jsou aktivní formy relaxace… jako sauna nebo masáže… to jsem trochu podcenila …

Cviky na pouti:
Cvičení ve stoje: Kroužky chodidly, koleny, kyčlemi – 2x vnější, 2x vnitřní , dále pevně stojím a pánev se nehýbe. Dlaně dopředu a rotace trupem, dlaně na ramena rotace rameny, a nakonec rotace hlavou. Zase 2x.

BeránciPřestávka na cvičení

Moje ranní cvičení:
V leže na zádech..
1. Uvolnění SI kloubů… (trochu jemněji… mam poslední dobou ty kyčle trochu cilivé a občas v nich zapraská )
2. Otáčení hlavou na pravo a levo. Mohou se zapojit i ruce. V upažení – hlava se otáčí k ruce která má palec na podlaze nahoře druhá ruka dole… to se plynule střídá s otáčním hlavy.
3. Posilování břicha, dýchání do spodní části břicha a zpevnění k podložce -  ruce volně podél těla, do šířky hrudníku a zpevnění k podložce - ruce volně podél těla,  do horní části hrudníku a zpevnění k podložce, ruce pod bedry… opakovat pomalu vícekrát každý cvik…
4. Chodila opřena o zem, ruce pod koleny, rukama přitahuji kolena, zadek se odlepuje od podložky, protahuji se bedra
5. Kolena přitisknu k hrudníku – tak jak to jde, rukama držím… protahuji se bedra
6. V lehu na zádech ruce podél těla protahuji špičky a hlavu a s výdechem zpevním břicho přitahuji špičky a hlava se na ně podívá, ze začátku pomáhat rukama při zvedání hlavy.
7. Ležím a střídavě zvedám nohy protažené v kolení a noha do fajfky

V leže na břiše..
1. Ruce podél těla, nohy u sebe stahuji hyždě a kyčle jakoby přitisknu k podložce
2. Ruce do svícnu a zvedám, hlava zůstává
3. Ruce do svícnu a zvedám, postupně se mírně připojí hlava
4. Ruce přes sebe a střídavě na ne kladu celo, bradu, levé a pravé ucho
5. Ruce vysouvám před sebe a pak přes svícen stáhnu … lopatky.
Hlava je čelem na zemi

Ve stoje protažení, srovnání těla… pak úklony hlavou do prava a leva, před sebe  a pak ještě jednou protažení.

To je tak zhruba vše…