Reportáž: Cesta do Francie a Španělska v dubnu 2014 - díl 6. Tisk
Cestování
Napsal uživatel Luboš Mašek   
Čtvrtek, 27 Listopad 2014 09:56

V minulé předposlední části jsme strávili den v Cartageně a sledovali přípravy na večerní velikonoční procesí. Také v Los Alcazares připravovali velikonoční trhy, které začínaly následujícího dne.

 

Den patnáctý

Dopoledne jdeme ještě nakoupit čerstvé ryby do místní vyhlášené rybárny a opravdu to stojí za to. Neskutečný výběr všeho, co moře vydá, a pak přístup prodavaček odbornic, které vám poradí, na co se které ryby hodí a jak je připravit, ale také vám je vykuchají, chcete-li naporcují a to všechno za cenu značně levnější, než jsme u mořských ryb zvyklí u nás. Jitka vaří oběd, a to českou kuchyni z našich zásob (kuřecí závitky plněné uzeninou) a odpoledne se loučíme. Odjíždíme ještě do Pyrenejí a pak již domů.

V podvečer po 455 kilometrech nacházíme kemp ve Viveru, který je velmi pěkný a protože je také velmi příjemný večer, padne na to také další lahvička červeného.

 

Den šestnáctý

Ráno trochu pospíme, (Španělé v kempu takto pospávají běžně), pak jdu s Montíkem na průzkum okolí kempu, a dopadne to tak, že si uděláme předčasný oběd (Španělé začínají snídat) a pak teprve odjíždíme na další cestu.

alt

Cesta Španělskem na sever. Na obzoru Pyreneje.

Ta vede vnitřním hornatým Španělskem a tento den končíme na úpatí Pyrenejí v Sabiňánigu, kde kemp již tak příjemný není, protože do půlnoci je hned vedle diskotéka s naprosto nemožnou rockovou kapelou, jejíž produkci jsem označil jako slinutý řev.

 

Den sedmnáctý

Dnes vyjíždíme včas a míříme do zasněžených překrásných hor, po silnici A136 přes Biescas a v lyžařském centru Formigal poblíž Escarrila trávíme poledne a pozorujeme lyžaře na sjezdových tratích.

alt

alt

Formigal – lyžařské středisko v Pyrenejích na hranicích s Francií

Je krásně slunečno, teplota 13˚C a je pohoda. Ale nemáme lyže, tak pokračujeme dál na francouzskou stranu Pyrenejí. Přejíždíme sedlo Gol du Portalet ve výšce 1794 m a pozvolna začínáme sjíždět z nejvyšších částí hor. Silnice je hodně členitá, hodně serpentin, klesání, stoupání ale převážně směřujete dolů.

alt

Do Francie

Chceme dnes ještě navštívit Lurdy, kam se nakonec dostáváme po 16. hodině. Po zaparkování se vmísíme do davu, který houstne před bazilikami a kolem Bernadetina pramene. Někteří „poutnící“ čerpají zázračnou vodu do kanystrů a vítězně si jí odnášejí.

alt

Panna Marie Lurdská – zázračný pramen

Chvilku posedíme v bazilice Rosarie a pak se jdeme podívat na podzemní chrám – bazilika Pia X., který svou rozlohou je ohromující a protože celá jeho konstrukce je ze železobetonu, považuji to za betonářský zázrak.

alt

V podzemní bazilice Pia X.

Odjíždíme a ubytujeme se v kempu asi 5 km za městem. Je skoro prázdný a také začíná pršet.

 

Den osmnáctý

Ráno vyrážíme směrem na Tolouse, ale pak se dostaneme do sporu s navigací, která nás chce vést po dlouhé a drahé trase na Montpellier a Lyon, což se nám nelíbí. Zakážeme navigaci jezdit po placených dálnicích a tím pádem si to zamíříme do Centrálního masivu, což je, jak později zjišťujeme překrásný kus země. Po horských silnicích a silnicích nižších kategorií se pohybujeme pomaleji, ale je to zajímavé. Jediné, co jízdu trochu kazí, je deštivé počasí, které nás konečně dohonilo.

Centrální masív ve Francii je trochu něco jako v Čechách Vysočina, jenže je rozsáhlejší a jeho výška je v průměru 1000 m. Rozhodně stojí za zvláštní návštěvu.

Jedeme až do setmění, a když vidíme šipku ke kempingu, tak tam zabočíme. Ale kempink tam není, jen parkoviště, na kterém zastavíme a jdeme spát. Dnes jsme ujeli 545 km.

 

Den devatenáctý

Ráno zjistíme, že stojíme na parkovišti v nezjištěné obci u „Hotelu de France a kempink je přes silnici a patří k hotelu, ovšem je prázdný, a tak jsme ho přehlédli. Je Velikonoční pondělí, nikde se nic neděje, tak v klidu posnídáme a jedeme dál. Směřujeme k Lyonu, odkud chceme pokračovat po placené dálnici do Německa. Na předměstí Lyonu, již u Rhóny nás napadne, že bychom měli doplnit zásoby vína. S vínem z oblasti Rhóny již máme dobré zkušenosti a není drahé. Motáme se po městě, nejdřív s pomocí navigace, kam vkládáme jedno obchodní centrum za druhým, ale vše je zavřeno. Situaci konzultujeme s kolemjdoucími mladými muži, z nich jeden vládne slabou angličtinou, a ti nám vysvětlí, že dnes o velikonočním svátku je všude zavřeno. A má pravdu. Vzdáváme to a vyrážíme skrz Lyon na dálnici A6, která vede nejkratším a naším směrem do Německa. Lyon je jak po vymření (asi je siesta), tak se poměrně snadno dostaneme k dálnici, svedeme boj s dálničními mýtnými automaty, které si jeden kruhový objezd nechají zaplatit dvakrát, a pak konečně dostaneme lístek na tu naši. Jedeme na Freiburg. Popisovat dálnici nebudu. Je sice pěkná, moderní, má krásná parkoviště, ale je drahá a nudná. Zapnete tempomat, držíte se volantu a stačí neusnout. V blízkosti hranic s Německem musíte projet automatickou mýtnicí a ta vás bez milosti zkásne. Nás o 41 EUR, prosím, to vychází 2,80 Kč/1 km. Je již po setmění, tak u Freiburgu na velkém parkovišti u čerpací stanice zastavíme. Nejsme jediní, kdo tu nocuje. Dnes jsme ujeli 668 km, z toho po dálnici 410 km.

 

Den dvacátý

Ráno po snídani odjíždíme po německých dálnicích, zadarmo, směrem k  Rozvadovu. Protože je již pracovní den, dálnice je plná, ale jde to. Teprve za Nürbergem směrem do Čech ubylo aut. Hranici s Českem projíždíme okolo půl druhé. Prahu okolo půl čtvrté a na Smržovku přijíždíme po 17. hodině s tím že dnešní etapa měřila 792 km. Tím skončilo naše putování.

 

Luboš Mašek, Smržovka

Fotografuje: Jitka Mašková Švejdová