Co s jízdním kolem na jaře, v sezóně a přes zimu, aneb, buďme sobě servismanem. Tisk
Sport
Napsal uživatel Luboš Mašek   
Pátek, 01 Květen 2009 21:16

Obvykle jízdní kolo přes zimu někde stojí (ve sklepě, na půdě, v garáži), nebo a to je lepší případ, visí na kolovém závěsu. Kolo mého předčasně zesnulého kamaráda stálo v zimě na koberci v obýváku a Karel na něm v průběhu zimy prováděl  revitalizaci. Jistě namítnete, že slovo revitalizace se používá v souvislosti se vším možným, ale ne s opravou kola. Ale v případě Karlova kola se opravdu jednalo o revitalizaci. Posuďte sami: když se počátkem devadesátých let minulého století objevilo v obchodech horské kolo, tak se v něm Karel okamžitě zhlédnul a začal se intenzivně věnovat cyklistice. 

Již během své první sezóny pozoroval, že potkává kola poněkud ušlechtilejší než vlastní on sám.  Předplatil si tedy časopis „ Cyklistika“, podrobně se věnující tomuto sportu i všem novinkám, které se týkaly jízdních kol. Problematiku konzultoval se svými známými, s odbornými prodavači ve specializovaných prodejnách i s inzerenty, nabízející  nepoužité, nebo méně, či více použité díly horských kol. Protože jeho kolo bylo průměrné kvality a nové kvalitní kolo bylo příliš vzdálené jeho kapse, začal své kolo průběžně omlazovat. Akutní záležitosti opravoval průběžně a zásadní přestavby prováděl v zimě, jak jsem se již zmínil, na koberci v obýváku. Bylo to možné, protože v té době byl již rozvedený a žádná žena mu do činnosti v obýváku nemluvila. Když jsem ho v roce 2000 poznal a on mi předváděl své kolo, tak poznamenal, že původní už jsou jenom kliky a i ty již čeká výměna. Karel mě pak postupně zasvěcoval do tajů práce servisáka horských kol.

Když na jaře sleze sníh a my vytáhneme kolo z některého již zmíněných uskladnění, ovládneme svoji touhu roztočit pedály a okamžitě někam vyrazit, tak v zájmu zachování svého zdraví, udržení spolehlivosti a životnosti našeho stroje, provedeme několik nezbytných úkonů.

V prvé řadě kolo otřeme hadrem od prachu a řádně dohustíme pneumatiky. Ty pozorně zrakem zkontrolujeme, zda nemají nějaká poškození a zdali mají ještě čitelný vzorek na běhounu. Zejména zadní kolo bývá opotřebené více. Je-li běhoun byť jen částečně bez vzorku, zakoupíme nový plášť a vyměníme jej.  Dalším nezbytným úkonem je kontrola brzd. Zmáčkneme brzdové páky a ty by měly jít lehce až do kontaktu brzdových špalíků s ráfky. Ale pozor! Brzdové páky se nesmějí dostat příliš blízko k řidítkům. Jestli se to stane, je nutné okamžité seřízení brzd a popřípadě výměna brzdových špalíků. Máme-li toto za sebou, podržíme pevně přední brzdu a s kolem škubneme dopředu a dozadu, čímž zjistíme dotažení přední vidlice. Jestli vidlice byť jen lehce klepe, musíme ji dotáhnout. Potom otočíme kolo na řidítka a sedlo a můžeme zkontrolovat stav řetězu, přesmykače a přehazovačky. Řetěz bývá, podle toho jak jsme jej v předchozí sezóně mazali, špinavý nebo zarezlý. Očistíme ho hadrem a popřípadě omyjeme odmašťovačem, opláchneme vodou a postříkáme sprejovým mazivem. Řádné namazání řetězu provedeme olejem na řetěz další den až kolo projedeme. Zbývá nám už vyčistit a přezkoušet  přesmykač a přehazovačku. Zlobí–li, jejich seřízení vyžaduje větší zkušenost, nezvládáme-li, pojedeme do servisu.

Máme-li tyto úkony za sebou, můžeme vyrazit.  Měli bychom si uvědomit, že naše kolo potřebuje  v průběhu cyklistické sezóny důkladnější servis, než jsme popsali. Velmi závisí na počtu kilometrů, které v sezoně ujedeme a samozřejmě také na tom, v jakém terénu jezdíme, zvláště máme-li horské kolo.

Můj kamarád Karel si všechny práce na svém kole prováděl sám. Nesnesl myšlenku, že by svůj bicykl svěřil „nějakému“  servisu.  Já osobně si myslím, že základní údržbu by měl každý cyklista zvládat, ale nejméně jednou za sezonu by měl kolo svěřit odbornému servisu. Někdy příště si vysvětlíme záludnosti, které nám může naše kolo přichystat.  Přeji krásnou cyklistickou sezónu.