Stále váhám, jak se vypořádat se svým přístupem k tomuto sportu. Začala jsem chodit s „hůlkami“, když jsem trénovala na túry ve vysokých horách a pak samozřejmě tam. V komplikovaném terénu vysokohorských stezek jsou hole k nezaplacení. Kamarádi, kteří trénovali na zimní sporty (závody na běžkách nebo skialpinistické) s nimi běhali „nasucho“, když ještě nebyl sníh. Však také chůze s hůlkami vznikla v severských zemích při letním tréninku běžců na lyžích.

Ale chodit s nimi „na procházku“? Na výlet? Zdálo se mi to přinejmenším zvláštní, až nepřirozené. Kolikrát, když jsem si to před pár lety „štrádovala“ s holemi po Krkonoších, se turisté za mnou udiveně otáčeli. Taky se pamatuji na otázku malého chlapečka „proč má ta paní hůlky“ a někdy zas rádoby vtip, jestli jsem si nezapomněla lyže…Ano, jistě: na horách hole velice pomohou při chůzi do svahu – část energie odrazu se přidává i rukama, takže si vlastně „pomáháte“. A při sestupu nejen pomáhají při udržení stability, ale odlehčují kloubům. Další „pro“ jsem si pak uvědomila, když mi rehabilitační lékařka vysvětlovala, co je „svalová dysbalance“ (bolela mě záda, i když jsem běhala, jezdila na kole, lyžovala). Nožky dostávaly zabrat, zatímco horní polovina těla nestačila – laicky řečeno. Jak si tedy na čerstvém vzduchu procvičit svaly CELÉHO těla? Chůze s hůlkami se tu nabízí jako ideální. Nejen do hor, ale i za město. Pořiďte si hole na nordic walking. Můžete si koupit levnější, dražší, s různými druhy rukojetí, odpružením, zakončené bodcem či botičkou. Zkušení vám jistě poradí.

Pokud tedy překonáte rozpaky chodit v létě na veřejnosti s holemi (a opravdu to u nás ještě není tak obvyklé), čeká vás příjemné překvapení. Začnete zjišťovat, že se narovnáváte, zpevňují se vám svaly na rukou, zádech, nohou a kdovíkde ještě a ta záda i kolena přestávají bolet. A pěkně se rozhýbete! Jak jsem napsala na začátku, někdo tento druh chůze neuznává – není to přirozené…Ale pračlověk také neseděl či nestál dlouhé hodiny v práci. Vždyť zaměstnával a procvičoval všechny své svaly daleko víc, než my. A tak, v zájmu svého tělíčka, vyražme s holemi, ať někdo kroutí hlavou. My víme, že uděláme hodně pro své zdraví.

A nakonec se zeptám: jak „hezky česky“ tenhle sport nazvat? Z různých časopisů jsem vyčetla několik názvů – nordic walking, severská chůze, nordická chůze. Asi bude každý užívat název, který je mu sympatický. Já osobně tenhle sport nazývám „hůlkování“ a „hůlkaři“ se snad neurazí. Je to kratší.

Přeji lehkou chůzi a hezké zážitky z výletů!