Co vám říká název Gruppo del´ Adamello, nebo Gruppo della Presanella? Ano, správně, jsme v italské Lombardii v průsmyku Passo del Tonale, ve výšce 1883 m nad mořem a jestli jsme přijeli od Bolzana, tak po pravé ruce máme vrcholy Cima Bleis, M. Tonale Occid a Cima Casaiole a po levé Monticello Paradiso, Ponticello Sup a Ponticello di Mezzo. Lyžařský fanda plesá: 

Po pravé ruce rovina postupně se zvedající a zužující se na jednotlivé sjezdovky mizící někde za vrcholy a ozdobená spoustou lanovek a vleků, po levé ruce dominuje kabinová lanovka a pod ní se točí nádherná sjezdovka FIS a taky mizí v průrvě u Paradisa. A dívali-li jste se při výjezdu na Tonale náhodou vlevo nahoru, zahlédli jste ledovec Presena. Tam se taky podíváme.

Lyžařské atlasy uvádí v klasifikaci střediska termín „Allrounder“, tj. univerzální, a opravdu Paso Tonale takové středisko je. Může zde lyžovat úplný začátečník, i pro mimina na pekáčích tady mají vlek, ale i mistr lyží si zde zajezdí. Protože jsme vysoko, není již zde zalesnění a když je hezky, jsou nádherné rozhledy.

V dnešním vyprávění se vydáme na Presenu. Protože jsme na několikadenním lyžařském zájezdu, máme skipas a pohyb po širokém okolí není problém. Přemístíme se k lanovce na Paradaiso. Je to nová kabinová lanovka, kde do jedné kruhové červené kabiny se může nacpat dvanáct lidí i s lyžemi, a odjedeme na Paradiso. Kabiny jezdí jedna za druhou a i když je zvýšený zájem lyžařů o tuto oblast, jde to rychle. Po chvíli jsme nahoře. Nyní máte volbu. Nazout lyže a po skvělé černé sjezdovce se řítit dolů a nebo popojít asi 30 metrů a nasednout na dvojsedačku a pokračovat pod ledovec. Na úpatí ledovce je restaurace a začínají tam dva kotváky nahoru na Presenu. Skončíte ve výšce 3020 m nad mořem a máte pod sebou silně nakloněnou rovinu, vpravo víc a vlevo trochu méně. Černá a červená. Užitečný rozměr této nakloněné roviny je asi 300 x 1000 metrů délky. A užijí si zde hlavně majitelé dobrých carvingových lyží, neboť na vykrajované oblouky s rukou na tvrdém sněhu je zde opravdu místo. Když se nabažíte ledovce pustíte se po poměrně úzké sjezdovce, zpět na Paradiso, která je spíše turistickým sjezdem, ale jenom když objížďkou minete krátký, asi 100 metrový velice strmý hank. Nezdá se to, ale tato sjezdovka je dlouhá 2,5 kilometru. Nyní stojíme na začátku perly Paso Tonále, černé sjezdovky FIS, délky 2700 m s převýšením 710 m. Začátek není těžký, projedete skalní průrvou, pak je můstek přes strž a sjezdovka se prudce dvakrát točí vlevo a vpravo a vyjedete na slalomák. Je to strmý hank, ale velmi široký a myslím , že mu do kilometru moc nechybí. Tento úsek budí respekt. Potom se sjezdovka zužuje, točí doleva, již není tak prudká, pravidelně je prokládaná krátkými hanky a závěr k lanovce je už mírný. Pokud ještě slouží svalovina na nohou, můžeme si to dát znovu. Když ne, tak podjezdem pod silnicí se dostaneme na přivaděč k čtyřsedačkové lanovce Nigritella, kde končí  sjezdovky Giuliana a Alpino. Za pět minut jste o třista metrů výše a můžete se buď přiblížit sjezdem k centru Tonale nebo pokračovat další čtyřsedačkou až do výše 2525 metrů, kde máte na vybranou sjezdovku Bleis nebo Alpino. Ta posledně jmenovaná je ve středisku Paso Tonale nejdelší. Měří 4500 metrů, obtížnost červená, střídá těžší úseky s lehkými a osobně se mi velmi líbí. Milovníci freeridu si také přijdou na své. Sjezd hlubokým sněhem z Preseny do Tonale v délce 10 km určitě stojí za námahu, ti co ho jeli říkají, že je super, ale já takovou zkušeností sloužit nemohu.

Závěrem je třeba dodat, že dnes je Tonale propojené lanovkou s Pontedilegnem a dále se dá pokračovat na sjezdovky v Temú. Nevýhoda tohoto střediska je v jeho značné vzdálenosti. Z Prahy je to 790 km. Pokud se rozhodnete zkusit Tonale, tak přeji hezké lyžování.