„Musím si uklidit lyže“, pravila jsem večer, když jsem si vzpomněla, že je mám ještě na chodbě přede dveřmi. “Jaké lyže,to jsou běžky“, tvrdě mě opravila vnučka.

Tak takhle to tedy skončilo. Zdá se mi, že teď většina naší veřejnosti říká „sjezdovkám“  lyže a běžky jsou „jen“ běžky. A to je mi trochu líto. Vždyť nejdřív tady na  světě brázdily sníh ski, skije, lyže. A byly tu ještě před „sjezdovkami“, takže si zaslouží místo nejčestnější.
                      Teď je tedy chci chválit – a moc. Nezačala jsem na nich jezdit od dětství. Až tak někdy kolem 18let. Rodiče došli k závěru, že už nejsou nejmladší, a tak si je pořídili. Nakonec však stejně jezdili na běžkách i na sjezdovkách. Mě i sestru vybavili taky. A přestože jsme my dvě byly zapálenými sjezdařkami, běžky se nám jaksi vloudily do života. Naučily jsme se na nich v zimě chodit do přírody. Učily jsme se nejen chodit, ale i občas stylově klouzat. Někdy se nám lepily „bakule“ sněhu na skluznici, jindy se nám povedlo bezvadně mazat. A tak metodou pokusu a omylu – a taky podle chytré knížky – jsme se učily pohybu na běžkách.

Pak už přišly i nějaké závody i instruktorské kurzy, ale o tom psát nechci. Většina běžkařů přece běhá, či chodí na běžkách jen pro vlastní potěšení. Není potřeba závodit, někomu stačí měřit vlastní síly, nebo jen tak běžet krajinou.

Běh na lyžích je záležitost rytmu. Všimněte si, jak klidně a ladně vypadá pohyb ve sněhové stopě. Ať už ji měří svými lyžemi klasici nebo bruslaři. Odraz, skluz, odraz, skluz.

A čím „vyježděnější“ běžkař je, tím lehčeji to vypadá.

Ve stopě můžete vidět všechny generace. Miminka se vezou na zádech nebo ve specielních kočárcích na lyžích, rodiče učí děti, mladí sprintují a starší si to užívají. Můžete si „trhat rekordy“, můžete se loudat. Ale hlavně – jste na čerstvém vzduchu, otužujete se, hýbete se. A bezvadně se odreagujete. Když se člověku podaří dobře namazat lyže, přijede domů s úsměvem a pěkným zážitkem. Když „promaže“, na cestě se trápí, lyže drhnou nebo prokluzují. Nadává, vzteká se jak na lyže (jednou jsem je zahodila do lesa a pak se pro ně bořila hlubokým sněhem), tak na sebe. Ale když se pak dostane domů, zjistí, že je mu stejně lehko a dobře. Pak vypráví, jak promazal, ale příště, příště se to povede.

Nebudu psát o výběru běžeckých lyží – těch je teď tolik značek a druhů, že je nejlépe nechat si poradit od kamarádů a odborníků. Zrovna tak oblečení, od každé sportovní značky si můžete vybrat funkční oblečení, které se vám bude líbit. A do batůžku kromě vosků, pití a svačinky můžete přibalit „ohřívací sáček“, pokud to vypadá na mráz a vítr.

Ale raději vám přeju, ať vám svítí slunce, sníh se třpytí, dech vám stačí a stopa je dobrá!