Je mnoho možností, jak aktivně využívat volný čas s nějakým zvířecím kamarádem a skijöring (skijoering) je sport pro únor jako dělaný. 

Jedná se o jízdu na lyžích za koněm nebo patřičným počtem psů (pro štíhlou třináctiletou slečnu postačí jeden ohař, někteří z nás si budou muset pořídit smečku malamutů).
Koníček nebo pejsek se opatří postrojem s dostatečně dlouhými postraňky, lyžař se chytí jejich konců a už může frčet zimní krajinou.

Je jasné, že i tenhle sport musí mít nějaká pravidla.
Kůň, který je pro skijöring vhodný, nesmí být lekavý ani kopavý a patrně by bylo nejlepší, kdyby mu v sedle seděl jezdec, vybírající vhodnou trasu; ale viděla jsem na horách borce, který se držel koně za ocas a valášek s ním mazal jako k ohni.
Když vyjeli na nějaký pěkný kopec, chlapík se pustil, sjel dolů a zapískal. Koník se pro něj ochotně vrátil a zase jeli jinam.
Ovšem už vidím v barvách to nadšení, se kterým by byla tahle báječná dvojice přivítána na sjezdovce u vleku, kde se stojí dvě hodiny ve frontě.

Zatím co na koníkovi může sedět kamarád, psa musí zvládnout lyžař sám.
Základem je pohodlný postroj a poslušný pes, kterého tenhle sport také baví.
Kdo to jednou zkusil, je ztracen… Žádná sjezdovka nebo běžkařská stopa už nemá to pravé kouzlo, jako projíždět se krajinou za koníčkem nebo pejskem… Pravda, někteří pánové tento sport „zmodernizovali“ a připřahují se za sněžný skútr, ale mi, přátelé fauny, víme své.