Každý zkušený instruktor vás upozorní na to, že u samouků hrozí špatné návyky, které se pak nesnadno odstraňují. Pokud však v okolí nenaleznete cenově přijatelného odborníka nebo se nevydáte na kratší či delší pobyt do jednoho ze vznikajících center nordic walkingu, nemělo by být překážkou se o tuto aktivitu pokusit alespoň s teoretickou přípravou.

Začínáme obvykle na mírně stoupající cestě, příp.na rovině. Tělo máme mírně nakloněno s rovnými zády, nevystrkujeme zadeček, hlava je v prodloužené ose páteře (brada přitažena k hrudi).  Ramena tlačíme spíše dozadu a dolů, pohyb rukou je pak takřka identický s pohybem běžce na lyžích, rozdíl je nesporně v tom, že běžec na lyžích vkládá do odrazu maximální úsilí, při severské chůzi jde o to, aby pohyb a prsní svaly byly maximálně uvolněné. Specifické je i to, že zatímco „zadní“ ruka s propnutým loktem hůlku pouští-napneme prsty, aby se při pohybu dopředu opět chápala rukojeti a postupně se ohnula v lokti a pružně se hůlkou odrazila. Po celou dobu se ruka pohybuje rovnoběžně podél těla. Pohyb dolních končetin se neliší od rychlé chůze s tím, že věnujete pozornost tomu, aby došlap šel přes patu a chodilo se dotýkalo podložky postupně přes vnější hranu až ke špičkám prstů, včetně palce (tzv. rolování). Koleno nohy při došlapu je mírně ohnuté, odrazová (zadní) noha je napnuta a lehce se postavíme na špičku. (vznikne příjemný houpavý pocit). Vojákům není třeba zdůrazňovat, že jde o pohyb střídavý, tj. nohy a ruce se střídají , je-li vpředu pravá ruka, je pravá noha vzadu a opačně.

Jde tedy vcelku o přirozený pohyb, přesto všem fázím věnujeme maximální pozornost. Začínáme proto pomalu a kratšími kroky. Doporučujeme první chvíle bez hůlek, ale rukama pohybujeme tak, jako bychom je používali.. To nám pomůže vnímat jednotlivé fáze chůze s tím, že budeme dbát na výše uvedené pokyny.

Používání hůlek má svá specifika a pokud nás nesleduje instruktor, není vždy snadné zásady dodržet. Hůlka by měla být vždy více či méně nakloněna - rukojeť je před dolním koncem a mění se jen úhel náklonu. Vpředu nejmenší, vzadu pak největší, při skutečně rychlé chůzi je hůlka takřka vodorovná. Hrot hůlky zapichujeme přibližně na úrovni paty, nikdy ne před špičku nohy (opět rozdíl od běhu na lyžích). Již při popisu činnosti rukou upozorňujeme na pružné zapíchnutí hůlky tj. takové při kterém se nepozvedne rameno. Odpich  má být synchronizovaný s odrazem chodidla na opačné straně těla. Až se vám pohyb zautomatizuje a stane se plynulým, je třeba se věnovat tzv. rotačnímu pohybu osy ramení a pánevní. Dokonalý pohyb při severské chůzi je pak plynulým cyklickým pohybem blížící se některými fázemi baletu či krasobruslení.

Chůze z kopce i do kopce má svá specifika a těm se věnujte až se zkušenějšími.

A na co dát pozor: nedošlapovat s protaženou nohou , hrozí tvrdý dopad s následnou bolestivostí kloubů - řešením je zkrácení kroku a věnovat pozornost koleni a nášlapu na patu; bolestivost kloubů a zejména kyčlí a oblasti kříže může způsobit i to, že došlapujete spíše přes vnitřní plosku nohy popř. chodilo vytáčíte dovnitř. Až si osvojíte rotaci ramen a pánve, pochopíte, proč je nordická chůze tak zdraví prospěšná a příjemná.

Přesto brzy na shledanou při odborném posouzení vašich prvních kroků. Simona Dolejší, program nabídky nordic walking, www.pensionsimona.cz