Tanečnice Sharko, čtu si tvé příspěvky o břišním tanci  a v duchu jsem „na stejné vlně“. Jsi zřejmě lektorka a já jen řadová tanečnice. Ale chtěla bych napsat o tom, jak orientální tanec obohatil můj život.

Před několika lety mě pozvala moje sestra na seminář orientálního tance. V našem městečku žádné kurzy nikdy nebyly, tak jsem byla moc zvědavá o co se vlastně jedná. Půjčila jsem si krásný obleček v osmanském stylu a zcela bez vědomostí, ale s nadšením, jsem absolvovala dvouhodinovku. Nadchlo mě to sdílení nových, elegantně hravých, ženských pohybů, jiná hudba, rytmus bubínků a chřestění penízkových pásů. A hlavně přeměna  - ta velká přeměna „obyčejných“ žen, které přišly do šatny a v baletním sále se proměnily v tančící princezny.

Snad to bylo tím, že jsem do té doby aktivně dělala namáhavější sporty a milovaný aerobik, se kterým jsem se musela pro potíže se zády a achilovkami rozloučit. Toto bylo něco úplně jiného! Šlachy jsem vyléčila a mým zádům tento tanec velmi prospívá. Mám za sebou další, i několikadenní semináře, škoda jen, že kvůli obtížnému dojíždění nemohu chodit do lekcí pravidelně. Ale dobrými doplňky učení jsou DVD, CD, internet, tak se snažím i doma nezapomenout, co jsem se naposledy naučila. A moje šestiletá vnučka tančí se mnou taky.

Ve skříni mi již visí několik pěkných tanečních kostýmů, v krabičce bižuterie, kterou bych si jinak nikdy na sebe nenavěsila. Líbí se mi snová tajemnost tance se  svíčkami, koketnost tance s hůlkou, motýlí let závoje i chřestění penízků za zvuku bubínků. A musím přiznat – moje dušička se našla v orientálním flamencu – v tanci, kde, jak se píše „se střídá hrdost Španělek  s tajemností Orientálek“.

A tak se už těším na jarní a letní semináře, ať už se setkám a zatančím s kamarádkami nebo se podívám, jak se tančí orient jinde. Na chvíli budu zase tančící princeznou…