Špindlerův Mlýn má výhodnou polohu přibližně uprostřed Krkonošského národního parku. Po většině cest, které jste prošli v létě, si můžete vyjet v zimě i na jaře na běžkách. Výjimkou jsou cesty v závěru několika údolí a pod velmi strmými svahy hor, kde hrozí nebezpečí lavin. Je to cesta Labským dolem od 4.km k Labské boudě, od chaty U Bílého Labe k Luční boudě, závěr Dlouhého dolu k Výrovce, červená značka do sedla Kozích hřbetů a zelená Krakonošova cesta Kotelními jámami na Dvoračky. Tyto uzávěry jsou označeny výstražnými tabulemi, které se opravdu vyplatí respektovat.

Ale teď zpět ke trasám, které stojí za to projet. Samostatným areálem, téměř vedle Špindlerova Mlýna, jsou Horní Mísečky. Zde, v 1000m n.m, začíná běžkařská sezona velmi brzy. Jsou tu upravované závodní trasy pro tréninky i turisty. Výborným zázemím je zde restaurace Stopa, kterou využívají pro chvilku odpočinku s občerstvením běžkaři i sjezdaři z vedlejší cvičné louky i medvědínských sjezdovek. Další označené a upravované trasy vedou na Rovinka i k Žalému.

Nyní ale vzhůru na túry lahůdkové, na hřebeny hor. Máme několik možností, jak se nahoru dostat -  pěšky, lanovkou a také autobusem, který vyjíždí za Špindlerova Mlýna serpentinami na Špindlerovku /Špindlerova bouda na Slezském sedle/. Odtud můžeme absolvovat dva krajinově a fotograficky nádherné okruhy.

- Túra po hřebeni západním směrem:  vydáme se po hřebeni kolem chaty Petrovka /nyní uzavřena/ a dále na Dívčí a Mužské kameny. Tyto romantické kamenné výchozy /tory/ stojí přímo na hraničním hřebeni. Dále přejedeme sedlo nad Martinovkou a kolem Vysokého kola vystoupáme ke Sněžným jamám. Nahlédneme do jejich hloubky, kde jsou dvě zamrzlá plesa /na vyhlídkách pozor na převisy/. Ocitáme se na kraji Labské louky, kde máme několik možností, kudy dále pokračovat. Můžeme navštívit Labskou boudu, nebo se dát jakoukoli cestou přes Labskou louku na Vrbatovu boudu. Nyní jsme se stočili zpět a čeká nás jen dlouhý sjezd přes Horní Mísečky do Špindlerova Mlýna.

- A nyní na druhou stranu od Špindlerovky. Vystoupáme strmě na Malý Šišák a dále máme opět dvě možnosti, jak se dostat k Luční boudě: v zimě zde vede kratší, tyčovaná cesta rovnou k boudě, nebo se dát po červené značce hřebenovkou kolem Poledního kamene nad polskými plesy Maly a Velky Staw. Cestu si můžeme protáhnout až ke Sněžce, v zimě přístupné dle sněhových podmínek. Ale zpět k Luční boudě. Od ní vystoupáme do sedla mezi Studniční a Luční horou, sjedeme opatrně k Výrovce a opět se stáčíme k cíli cesty. Přes Klínovky zamíříme Krkonošskou magistrálou opět dlouhým sjezdem ke Špindlerovu Mlýnu.

Ještě se zmíním o něčem důležitém, a to o tyčovém značení cest. Tyče jsou umístěny vždy po jedné straně cesty a slouží k orientaci za mlhy a sněhu. Někde je jimi značená tzv.zimní cesta, vedena záměrně jinudy než letní. Kromě rozcestníků se zde také setkáváme s tzv. němými značkami, kdy horské boudy i městečka mají svůj symbol. Na některých mapách je jejich význam vysvětlen.

Dva horské okruhy, které jsem krátce popsala, jsou pěkné a zajímavé, ať je projedete směrem od Špindlerovky, nebo naopak. Zvláště na jaře, kdy si je užijeme na slunci a jarním firnu. Ale na horách není jen krásné počasí, nebo nám momentálně chybí síly na delší túru. A tak ještě připomínám, že zde můžeme zvolit dle mapy řadu dalších kratších túr, které sice nevedou po impozantních hřebenech, ale přesto jsou příjemné a krajinově hezké.

Na jaře doporučuji určitě přibalit krém na opalování s vysokým faktorem a velmi tmavé brýle /jedete třeba tři hodiny proti slunci/, pití a samozřejmě občanku /pohybujete se na hranici s Polskem/.