Já jsem kadlec vod Žalýho,
dělám plátna pro každýho.
Dělám plátna řidký,hustý,
jak kdo platí,tenký,tlustý.

Tak tahle písnička se asi zpívala,když pan učitel Buchar, průkopník české turistiky, doprovázel první zájemce do hor.

Však také červená značka vychází už z Jilemnice. Pokračuje přes Hrabačov, Dolní Štěpnice a Mrklov až na Přední Žalý. Tady se na chvíli zastavíme. Rozložitý Žalý je vidět už zdaleka. Se svou výškou 1018 m n.m. (Přední Žalý) a 1035 m n.m. (Zadní Žalý) se stává dominantou nad jilemnickem i vrchlabskem. Když už je „v kraji“ zeleno, Žalý je ještě v bílém kabátě a když vrchlabáci ještě chodí po suchu, kolem jeho vrcholků už se jezdí na běžkách.

Na jeho rozložité svahy se vejdou vesničky a osady,protkané romantickými silničkami. Pokud zde řekneme „Žalý“, každý to chápe jako Přední Žalý, který se stal častým cílem túr i procházek. Na tomto vrcholu byla již v r.1892 postavena rozhledna. Vedle ní stála původní chata, která však vyhořela a mnoho let návštěvníkům sloužil k občerstvení jen malý kiosek. Nyní však na starých základech stojí nová dřevěná chata a na zimu by měla být již otevřena.

S vrcholu kamenné rozhledny je překrásný kruhový výhled. Za dobré viditelnosti uvidíme například Zvičinu nad Dvorem Králové, vrch Tábor, Kozákov, stříbrnou siluetu Ještědu a hřeben Krkonoš od Kotle až po Černou horu. K rozhledně vede několik turistických cest i cyklostezka. Nedaleko rozhledny dokonce končí lanovka, jejíž dolní stanice je v Herlíkovicích. Vyváží v létě turisty a v zimě slouží lyžařům.

Ze strany od Vrchlabí můžeme vyjet autem až k hotelu Zlatá vyhlídka, odkud se dostaneme na vrchol lesní cestou několika serpentinami velmi pohodlně. Pokud si však chceme vybrat sportovnější variantu a vidět více, zvolíme třeba žlutou značku od Vrchlabí. Nejhezčí je na podzim, kdy u silničky, vedoucí kolem obnovené kapličky sv.Anny, zrají červené jeřabiny a šípky. Dále vede kolem Kněžické chalupy s turistickou jízdárnou na rozcestí Křížovky a vzhůru na Žalý. Velmi zajímavá cesta vede také z druhé strany, třeba na kole z Dolních Štěpanic přes Horní Štěpanice. Je plná historie. Mají tam kapličku se studánkou, barokní kostelík, vedle v lese zbytky štěpanického hradu a hlavně pěkně udržované krkonošské chaloupky. A všude krásné výhledy. Na Žalý se pak dostaneme přes vysoko položenou obec Benecko, odkud je vidět dominanta západních Krkonoš, Kotel (1435m n.m.),  v plné parádě.

Kolem obou vrcholů Žalého a dále Janského vrchu vedou běžecké tratě a na Benecku jsou též lyžařské vleky a lanovka. Vrcholový masiv klesá k rozcestí Rovinka(846m n.m.), kde se stýká několik značených i neznačených cest. Zdejší chata s občerstvením se stala také cílem vycházek – i za špatného počasí, kdy je na vrcholcích hor nepříjemně. Červená značka Bucharovy cesty dále stoupá již turistickou lesní stezkou přes romantický vrcholek Šeřína (opět krásný výhled se skalní vyhlídky na pasece), Černou skálu (vrcholek zarostlý stromy), a už jsme u Horních Míseček. Ještě si vystoupíme na Harrachovu skálu, odkud uvidíme nejen panorama hor, ale i Špindlerův Mlýn. Cesta od Horních Míseček k Žalému (nebo naopak) není využíváne tolik, jako hlavní, atraktivnější cesty Krkonoš. Přesto ji stojí za to poznat. Jen část od Rovinek přes skalní vyhlídky není vhodná pro cyklisty. Ti mohou využít svážnice po pravé, či levé straně hřebene. Ty jsou v zimě upravovány pro běžecké lyžování.

A ještě něco. Pokaždé, když touto cestou jdu, myslím na to, jak namáhavé to tehdejší turisti (ti s panem Bucharem) měli. Těžké boty, neanatomické batohy, dámy dlouhé sukně… To se pak jeden skoro stydí, když ho bolí nohy. Tak ať Vás nebolí!