Lago di Garda? Tam už byl přece skoro každý… To jsem si pomyslela,když jsem pročítala katalog cestovní kanceláře. Někteří známí tam jezdili opakovaně – se surfem, pohorkami i materiálem na lezení po skalách. A tak jsem si objednala, společně se svou partou, zájezd vysokohorské turistiky k jezeru Garda. Moje zážitky překonaly očekávání ! Teď, dva dny po příjezdu, se pořád nemohu doma „usadit“. Stále na něco vzpomínám. I když byl zájezd krátký, tolik jsme toho poznali a viděli! Všem se nám chtělo prodloužit si pobyt alespoň o den, dva, tři…

Vyjeli jsme týden před koncem června. Proto v místě ubytování – městečku Torbole – nebylo ještě tolik turistů. V klidu se dalo chodit po horských stezkách, odpočívat na pláži i posadit se do kterékoliv pizzerie nebo restaurace.

Každá „cestovka“ má trochu jiný program: my jsme s tou naší vyjeli na hory. A tak jsme poznávali cesty i cestičky na vrcholy kolem 2 000 m n.m. Nejen čistě turistické, ale i ty vybudované za 1.světové války, kde se procházelo tunely s baterkami a dozvěděli se něco o tehdejších událostech v horách severní Itálie. Také „ferratisti“ si zde mohli přejít několik železných cest. Zážitkem byla i lanovka z městečka Malcesine s otáčivou, prosklenou kabinou, kde si turista mohl obhlédnout za jízdy téměř celé jezero.

Fotili jsme a fotili…nejen fantastické výhledy, ale i nezapomenutelnou flóru. Na začátku léta kvete na vápencových skalách tolik květin, že se člověk bojí stoupnout mimo cestičku. Tyto květiny se u nás pěstují na skalkách - a tady rostou volně! Po strmých svazích kvetly divoké bramboříky, keříky růžových azalek, žluté upolíny, modré hořce, koniklece, protěže…a další, které jsem ani v našem atlase horských rostlin nenašla.

Bylo vidět, že si Italové svých hor váží. Upozornění, co se tam smí a nesmí, byla nenápadná, ale u cestičky se neválely odpadky a lidé se chovali k přírodě ohleduplně. Vedly zde i cyklostezky – ale ty bych doporučila jen opravdu zdatným, trénovaným cyklistům. Převýšení od jezera do nadmořské výšky téměř dvou kilometrů je opravdu náročné.

Cyklisté však jezdili i kolem jezera. Škoda, že jsme toho my, “účastníci zájezdu“, nestačili využít. Půjčovny kol byly na každém kroku a cesta kolem jezera, téměř na rovině, musí být skvělým zážitkem a odpočinkem (pokud si zrovna nechcete objet jezero celé). Na této cyklostezce potkáte i běžce, chodce „nordic walking“ i bruslaře na inlinech. Je tu také mnoho půjčoven a škol vodních sportů: půjčují se zde různé lodě i lodičky (ani je neumím pojmenovat) a hlavně windsurfy. Při pohledu s hor bylo jezero poseto jejich barevnými plachtami. Také na něm plují vyhlídkové lodě. Vítr na jezeře tvoří vlny, které nám připomínaly moře.

Pláže jsou – alespoň na severním konci, kde jsme byli – z malých oblázků. Kamínky jsou to sice krásné, ale když máte nohy uchozené a „rozpařené“ z pohorek, zažijete pocit Malé mořské víly. Ale v obchůdcích mají regály ověšené botičkami do vody, a tak si můžete nějaké vybrat.

A co se mi ještě líbilo? Itálie – pohoda, skůtříky na každém kroku, architektura, kde se prolíná historie od římských dob do současnosti, rozkvetlé aleje mandloní, ibišků, levandule i palmy… Zkrátka – na pobyt u Lago di Garda nezapomenu. A příště bych si jej naplánovala alespoň na 10 dní – a kdyby jich bylo víc, stejně by si člověk mohl vybrat program na každý den a nenudil by se. A to platí  pro rodinky, jednotlivce, ročníky mladší i ty o hodně starší, pro turisty pohodlné i velmi náročné.

A tak ahoj „Gardo“! Doufám, že se na tvé romantické břehy zase podívám a těším se už napřed! Ciao a grazia!