Miluji léto, hlavně to naše – teplé, prosluněné a voňavé, plné kytiček a hub, přátel a sportovních aktivit. Ráno se probouzet s ptáky, vyběhnout do lesa pro košík mladých hříbků, zaplavat si v rybníku nebo si zahrát volejbal, natáhnout se do trávy a přečíst si knížku, na kterou nezbyl v roce čas; a večer posedět s kamarády u ohně, povídat si nebo jen mlčet a koukat do plamenů… Paráda. Mí psi také zbožňují prázdniny. Jsme stále spolu, neodcházím do práce a nezamykám je s pocitem, že jsem hrozná, samotné v bytě. Doprovázejí mě při houbaření, spokojeně leží u hřiště a sledují, jak mi to jde u sítě, válí se mi na dece při opalování a hlavně – náruživě rádi plavou.

Starší fenka je velmi pracovitá. Vyžaduje, abych jí házela do vody klacky, které pak svědomitě tahá na břeh. Čím je hozený „aport“ delší a těžší, tím je spokojenější. Ona sama není moc velká, ale její odvaha nezná slovo - nemožné. Vrhá se po hlavě do rybníka, popadne úlovek do zubů a plave s ním zpět na břeh. Tam klacek vyvleče až k mým nohám a bez oklepání (což jistě ocení každý myslivec) čeká na další „kachnu“. O obecenstvo není při takovém výkonu nikdy nouze a protože jí občas i tleskají, cítí se naše malá jako „super star“. V takových případech jí musím trochu brzdit, aby se samou horlivostí neutopila. Od vody odchází nerada a poslední klacek vláčí za sebou až na zahradu.

To mladý pejsek je u vody za stínového boxera. Mohutnými rozběhy naznačuje, že se také vrhá do rybníka, ovšem ve skutečnosti si sotva namočí břicho. Hopká při břehu jako slepice a čeká, až jeho zákonitá manželka připlave s klackem blíž, aby jí, jako správný chlap, pomohl s úlovkem na břeh. I on sklízí potlesk, hlavně od přihlížejících pánů… Mají ho, jak také jinak, za frajera.

Já to ovšem vidím jinak a kradených aportků si nevšímám. Mlaďoch si nakonec uvědomí, že mně svou opatrností nijak neoslní a tak se posléze opravdu namočí celý a spolupracuje s fenkou v týmu.

Kdyby to bylo tak snadné i u lidí J