Dospělý, který se ocitne ve školní lavici základní školy, velmi brzy strádá: nepohodlné židle a lavice, nepřirozené zklidnění a taky - absence zrcadel. 

A tak si kladu otázku: proč chybí zrcadla v mnohých školách?. Neměl by se člověk ve škole naučit i mít se rád? Neobdivovat pochybné vzory draze oblečených a nepřirozeně upravených spolužaček a značkových spolužáků /oni mají značkové snad i myšlení/. Mladý člověk by měl poznat sám sebe se svými klady a zápory, přijmout se a naučit se mít sebe rád. Ano, není to jednoduché, ale pomáháme v tom dětem a mládeži? Anebo tak jako mnohé další jim v životě i toto činíme těžší? Místo vlastního myšlení, jim předkládáme pochybné vzory.

Škola by měla ctít v každém dítěti jeho osobnost. A dítě by mělo tímto pochopit, že i jeho spolužák je osobností, osobností je jeho učitel, sourozenec, rodič, člověk, kterého potká na ulici.

On totiž člověk, který se přijme a zná svou hodnotu je méně manipulovatelný. Mít se rádi, je moc dobře. Kdo se má rád, tak si nenechá ubližovat a ani neubližuje ostatním. Kdo se přijal a byl přijat, nebude si ubližovat tím, že podlehne anorexii.

Co je špatné se o přestávce podívat do zrcadla, usmát se na sebe, narovnat se před zrcadlem? Ujistit se svým vzhledem, sám sebou, přijmout se. A přijmout bychom měli nejen svůj obličej, ale i celou svou postavu, svůj způsob pohybu. A doporučuji své zkrášlování začít právě od práce na kvalitě svého pohybu. Když toto dítě, teenager pochopí, bude i rozumět tomu, proč má cvičit, sportovat, dbát o sebe.

A opět vybízím k diskuzi, prosím podělte se o své názory v seriálu Zdravá záda školáka.