Nikdy jsem neměla ráda únor. Je to takový nanicovatý měsíc… Ani 30 dní to nemá…
Ráno je dlouho tma, ve čtyři odpoledne se už stmívá. Ale co, tak si spravíme náladu něčím pěkným, barevným, hřejivým – třeba dobrým čajem a katalogem zahradnické zásilkové firmy. 

A to se podívejme, metrové jiřiny s květy o průměru malého kopacího míče v barvách sírově-fialové, blankytně modré a růžově-červené. A tady hortenzie s květy většími než hlávka zelí ve všech barvách duhy…
Že to není možné? Ale je, milí přátelé, je. Můj kamarád říká, že není ošklivých žen, že jsou pouze muži bez fantazie a já dodávám – katalogy nedělají zahradníci, ale grafici a ti mají fantazie nazbyt.

Jenže my už víme svoje.
Hořcový stromek, který jsme si vloni vybrali, měl v katalogu korunku obsypanou sytě modrými květy, ale nám přišel domů útlý proutek se dvěma zaschlými výhonky. Jen cena byla stejná.
 Plnokvěté pelargónie, které jsme si objednali předloni měli kromě svilušek, mšic a molic ještě tatarské bradavice a španělskou chřipku. A sousedce donesl pošťák balíček, který páchl jako shnilé zelí. Jenže to nebylo zelí, ale zahnívající zbytky bylinek za 850,- Kč.

Takže katalog zase zavřeme a místo sezení v křesle (stejně je špatně tvarované a bolí nás z něho záda) se zajdeme podívat do marketu na nářadí.
Kdo neměl to potěšení pracovat celý víkend s nevhodným rýčem, ten neví, o čem mluvím. Při výběru nářadí nehledíme jen na kvalitu materiálu, ze kterého je zhotoveno, ale také na délku násady. Rýč, který je pro nás vhodný, musí délkou dosahovat od země k naší prsní kosti. S kratší násadou se ohýbáme jako velbloud a delší nám pravděpodobně vyrazí zuby.

I hrábě by měly mít dostatečně dlouhou násadu, abychom se s nimi nemuseli plazit po zemi a opačným směrem prohnutá násada lopaty nám kromě puchýřů v dlaních zadělá na pořádný problém s obratli.

Moje rada únorová tedy zní - nestyďte se v obchoďáku nářadí pořádně poměřit a „jako“ vyzkoušet. Možná, že se vám budou ostatní zákazníci smát, ale kdo se směje naposled…