Pro naše školáky již nastaly opět povinnosti – pravidelné vstávání, několik hodin denně trávení času mimo domov ve škole, zvládání zadaných úkolů ve škole i domácích úloh, získávání informací, učení se mnohým dovednostem. Jejich osobnost by se měla všestranně rozvíjet, měly by postupně se názorově osamostatnit, naučit se jednat zodpovědně za sebe, ale i za druhé.

Prázdniny sloužily mimo odpočinku od povinností též i k odpočinku od kolektivu, od osobnosti učitele. Bylo ale dětem umožněno prázdniny takto užít? Pozitivní bylo, že většina dětí mohla více času trávit se svými rodiči, sourozenci, prarodiči, poznávat jiné prostředí. Negativní bylo, že některé z dětí, ale nebyly brány za osobnosti, ale byl jim nemilosrdně vnucován program ostatních.

Serpentiny na průsmyky v Alpách přímo vyzývají k vyšlápnutí. Za tátou kolařem  šlape synek asi desetiletý, jeho výraz je dokonale nešťastný. Je mi ho líto, na cestu do kopce nemá ani fyzicky ale ani psychicky.

Rok předtím v dešti přejíždíme přes průsmyk Predel v Julských Alpách ze Slovinska do Itálie. Je to smůlovitý deštivý začátek dovolené, a tak se jedeme podívat zda za hřebenem v Itálii není lepší počasí. Ve třetině kopce předjíždíme rodiče na kolech. Oba táhnou na tyčích vozíky pro děti. Děti pod pláštěnkami jsou příliš velké, nemohou ani rovně sedět. Dojedeme k jezeru Predel v Itálii, projdeme se kolem části jezera, posvačíme, při zpáteční cestě si prohlídneme pevnost z 1.svět. války a vracíme se po několika hodinách stejnou cestou. Pod vrcholem potkáváme opět rodiče na kole, každý s dítětem ve vozíku. Zkroucené děti spí.

Včera jsem se vracela z práce, je krásné ještě letní odpoledne. Tatínek veze dítě na kole. Oba mají přilbu, asi tříleté dítě je v sedačce za svým tatínkem a dívá se mu na záda. Jeho ruce pasivně visí po stranách těla.

A tak když členové rodiny společně tráví svůj volný čas, neměla by to být zábava pro všechny?