HYPERAKTIVNÍ DÍTĚ aneb není pohyb jako pohyb - 8 |
Zdravý vývoj | |||
Napsal uživatel PaedDr. Jaroslava Novotná | |||
Neděle, 18 Říjen 2009 20:23 | |||
Rodinné klima "Matka vede dítě k otci, otec vede dítě k lidem" - zní základní informace k rozvíjení příznivého rodinného klimatu. Co si však ale počít, je-li v rodině dítě s ADHD? Všichni členové rodiny by měli být poučeni, že vývin tohoto dítěte bude poněkud specifický a problematický. Je dobré, pokud má dítě s ADHD další sourozence nebo i další příbuzné vrstevníky. Jsou to jeho první a nejtěsnější sociální vazby, jeho první a nejbližší spoluhráči v životě. Ideální je, když se babička i dědeček brzy dozví, že není třeba dítě nadměrně tolerovat, ale spíš mu poskytnout dobrou zpětnou vazbu na jeho chování. Sourozenci nebo dětské příbuzenstvo by mělo vědět, že věčné hašteření a žalování neprospívá společné hře ani přátelství. Matka by měla vědět, že věčné příkazy a zákazy k ničemu nevedou. Otec by neměl po návratu z práce usilovat o "svůj klid" před televizí, ale myslet na to, že svou roli v rodině předává dítěti - dceři jako příklad k posuzování budoucího partnera, synovi jako příklad k následování. Všichni dohromady by měli vědět, že představa "tohle přece musí vyřešit škola" je mylná. Úzká a produktivní spolupráce se školou je nezbytnou podmínkou o jednotném pozitivním působení na výchovu dítěte. Jestliže rodina není úplná nebo se zde objevují negativní, asociální vlivy na dítě, měla by matka nebo i jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, navštívit dborníka. Puberta Všechno, co je negativní, v pubertě jako by zbytní. Ale je to období, kdy se dítě rozvíjí a kdy mu můžeme efektivně pomoci při sebepoznání, respektování sebe sama i druhých, při strukturování zájmů a vztahů. Hierarchie hodnot se dotváří, abstraktní pojmy, jako jsou Přátelství, láska, životní vzory, modely chování a autority - nabývají konkrétní podobu, většinou jsou spjaté s osobou nebo osobami, ke kterým adolescent vzhlíží s obdivem, ne-li s úctou. Učí se vážit si sám sebe i druhých. Mít se rád, odpustit si. Na své špatné vlastnosti nezapomínat, ale vědět, že s nimi může něco udělat. Odpustit druhým "křivdy", ale i sobě "neúspěch". Stále se učí omluvit a omluvu přijmout. Najít sebejistotu, důvěřovat sobě a lidem, kteří se osvědčují - rodina, přítel, oblíbený učitell, což v pubertě není snadné. Stejně tak nebývá snadné objektivně hodnotit své činy a napravit ty, které přinesly v důsledku konflikt nebo újmu. PaedDr Jaroslava Novotná
|