Sociální dovednosti

Principem dobrého vytváření sociálních vazeb a chování je  m o ž n os t  v ý b ě r u,  r o z v í j e n í  s c h o p no s t í  k  r o z h o d o v á n í.

Naučit ho uvědomit si, že si může vybrat i jinou variantu k řešení dané situace nebo úkolu. Učit ho vybrat si řešení a přemýšlet, proč vybírá zrovna tuto konkrétní variantu nebo proč váhá s výběrem. Tento způsob zacházení s řešením se týká jak vyučování, tak i situací , které nesouvisí bezprostředně s řešením úkolu vyučovacího předmětu.
Učit ho, aby i na konfliktech jiných dětí dovedlo posoudit, co mohlo být příčinou a jakým způsobem by se dala situace řešit.

V určitém věku může poznat, že jeho chování se od ostatních liší. Učit ho přemýšlet, jak se asi cítí  kamarádi  nebo spolužáci při jeho projevech, ale neodsuzovat ho.  Ve věku, kdy se začíná projevovat puberta,  Vysvětlit mu, co je ADHD a hlavně to, že se s tímto handicapem dá žít. Způsob vysvětlení je možno konzultovat s odborníkem, s třídním učitelem, případně s pracovníkem v církvi nebo zájmových komunitách /např. Skaut, sportovní kluby/, ke kterému má dítě blízký vztah.. V žádném případě tento problém netabuizovat!!

Když se mu podaří dostat své chování pod kontrolu, může se stát stejně oblíbeným kamarádem nebo spolužákem jako kdokoliv jiný. Ukazovat ostatním na jeho pěkné vlastnosti, pochválit ho i za věci, na kterých nemá zásluhu /tobě to dneska sluší v tom žlutém tričku/. Chce být středem pozornosti, protože je dezorientované. Neumí si zasloužit přijetí skupiny, tak se chová kontraproduktivně. Umožnit mu to i způsobem, který bude respektovat jako "cizorodou" ale přesto účinnou alternativu svého chování ve skupině, v rodině i ve školní třídě.

Učitel nebo vychovatel si má klást za cíl naučit děti ve skupině nebo ve třídě porozumět zvláštnímu chování svého spolužáka a zkusily mu nabídnout pomoc. Posadit ho vedle souseda, který bude povzbuzen tím, že se může starat o slabšího spolužáka nebo který mu poskytne přirozený a žádoucí korektiv chování i model řešení konfliktů.
Pokud je nutno žáka s ADHD  ve třídě přesadit, nikdy by to nemělo být "za trest" a nikdy by se neměl přesazovat jako jediný ve třídě - změnit zasedací pořádek alespoň tří dvojic.

Pověřovat ho drobnými a nenáročnými úkoly, důsledně trvat na  jejich dokončení. Jedině tak se naučí nést za svou práci  zodpovědnost.  Zodpovědnost se postupně bude učit i v oblasti svého jednání, je velmi problematické "ulehčovat" jakoukoliv situaci dítěti s ADHD. Dostáváme se často do těžko řešitelného vnitřního konfliktu: uvědomujeme si, že dítě má určitý handicap a chceme mu pomoci, na druhé straně, kde stále jen pomáháme, docílíme tím jen posílení tohoto handicapu.  Je dobré, když se rodiče nebo pedagogové mohou s tímto konfliktem svěřit zkušenému odborníkovi, který je povede v problematických situacích ať již radou nebo i terapeutickou podporou.

Za nedodržení pravidel nebo nesplnění úkolu není vždycky na místě trest. Žákovu nedůslednost nebo nevhodné jednání  je lépe projednat s ním mezi čtyřma očima analyzovat, případně si přizvat spolužáka, kterému ublížil a poskytnout oběma dětem konfrontaci. Nikdy ne před třídou. Učit děti neodsuzovat, ale porozumět, proč k některým situacím došlo. Neznamená to vždycky se žáka s ADHD zastat, ale vysvětlit  třídě, jak  lze podruhé konfliktu předejít. Je-li vhodná chvíle, je dobré pohovořit o syndromu ADHD, event. o jiných handicapech ve třídě. Vždy citlivě a taktně, ale  na rozdíl od  výše uvedených problémů, podat informace v přítomnosti postiženého žáka, lze ho i poprosit o vlastní vyjádření, pokud chce. Nemluvit "o něm" jako o objektu , ale dát mu možnost vyjádřit se k podaným informacím, aniž by se cítil zahanben.

PaedDr Jaroslava Novotná
Centrum důvěry Maják
e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www:kcmajak.cz