Dítě s ADHD neudrží pozornost  tam, kde se pouze mluví a píše na tabuli. Je pro něj dobré video, střídání vnímaných informací, jejich forma. Když vidíme, že ztrácí pozornost nebo zájem, je dobré mít připravenu formu, která by dítě zaujala. Stimulovat zájem, třeba i tím, že průběžně sledujeme, jakým způsobem si dělá poznámky nebo čím se zabývá při výkladu. Dovolit mu, aby třeba kreslilo to, o čem vyprávíme /dějepis/.

Kontrolovat, zda  rozumí referenčnímu rámci, zda jsou nové informace pro něj logicky navazující na informace předchozí. Kontrolní otázky, nikoliv ale proto, přistihnout ho, že nedává pozor, ale proto, aby reflektovalo vyučovací předmět a uvědomilo si souvislosti. Je to dobré i pro ostatní děti, že mohou rekapitulovat, zapojit se i do dialogu učitele a dítěte s ADHD.  Děti se také naučí ho nezesměšňovat, nebýt sarkastické a cynické. Učíme je, že každý z nás má jinou a jedinečnou podobu a že k tomu patří i to, jak se navenek prezentuje. Jestli dostaneme vnější projevy dítěte pod svou i jeho kontrolu, přestane se předvádět, být arogantní či jinak realizovat svoji sebeobranu. Nevtahovat ho do týmových a skupinových soutěží, pokud samo o ně nemá zájem, pokud víme, že v nich nemůže zažít pocit úspěchu, sebeuvědomění a pozitivního přijetí skupinou. Je lepší ho zapojit třeba do párové aktivity s někým, kdo také nestojí o soutěžní výkony ve skupině.

Šikana - na všech stupních škol je průvodním jevem. Děti s ADHD jsou nejsnadnějším objektem. Je-li však u tohoto dítěte vyvinutá silná agresivita, může se samo stát iniciátorem šikany, protože potřebuje zažít pocit moci. V každém případě je  potřeba zkoumat, do jaké míry šikana ve třídě existuje.

Tresty

využíváme v rodině i ve škole velmi opatrně a moudře. Málokdy přispějí ke zlepšení situace, pokud nemají nápravnou a sebepoznávací účinnost. Nikdy se nesmí potlačovat právo dítěte na svébytnost - např. šikana, osobní prohlídky spojené se svléknutím oblečení, izolace za zamčenými dveřmi, ponižování, vyhoštění, zabránění příjmu potravy nebo pití "za trest", zákaz návštěvy toalety "za trest". Do trestání jakéhokoliv druhu nikdy nezapojovat spolužáky nebo jiného kolegu učitele, s kterým má dítě také nevyřešený konflikt. Do koalice můžeme zapojit jiné osoby pouze v případě pozitivního hodnocení. Netrestat, nezesměšňovat, neironizovat. Udělá-li chybu, nerozmazávat to. Lze řešit mezi čtyřma očima? Ale být důsledný, neignorovat to, nedělat, že nic nevidím. Dítě udělá všechno proto, abyste si ho všimli. Chybu napravit, místo trestu nějakou manuální práci - zalít kytky, umýt tabuli, posbírat smetí po lavicích na konci vyučování, pomoci učiteli něco uklidit nebo roztřídit. Povzbuzovat ho v tom, že umí své úkoly dělat dobře. Nevzpomínat na předešlý prohřešek, nenutit ho, aby se  donekonečna zpytoval. Pokud s ním chceme analyzovat příčiny přestupku, udělat to hned, jakmile se uklidní. Sebereflexe je správná, ale nesmí být zastaralá. Musí mít aktuálně zpětnovazební efekt.

Odměny

Je velmi užitečné  zjistit, co na dítě nejlépe platí, vypracovat systém odměn, povzbuzování, posilování dobrých schémat a projevů chování. Dlouhodobé i okamžité odměňování. Dítě by mělo mít dostatek příjemných perspektiv a aktivit, na které se může těšit, které ho stimulují, a které je možné i odejmout, pokud nebude mít v pořádku své úkoly nebo se bude dopouštět přestupků.

PaedDr Jaroslava Novotná
Centrum důvěry Maják
e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www:kcmajak.cz