Všude se dočteme, jak se máme vybavit na hory – co se týče oblečení, stravy atd..  Ale málokdy nám autoři doporučí vzít si s sebou do batohu atlas horských rostlin. Já radím, pokud máte ještě místečko pro malou zátěž, jen to zkuste. Každá horská kytička je hrdinka, neboť se musí vyrovnat s krátkou vegetační dobou, chladem v noci, prudkým sluncem ve dne i větrem.Ty rostoucí v nejvyšších partiích jsou vesměs nízké, jejich drobné květy září mezi šedí kamenů a i v létě občas zapadnou sněhem – to pak vzniknou zajímavé fotografie.

Když máte hory rádi a zajímáte se o ně, určitě si časem všimnete, že se zde vyskytují i jiné rostliny, než v údolí. Já jsem měla to štěstí, že při mém prvním pobytu ve Vysokých Tatrách vedl naši skupinu kantor. Byl již v důchodu, ale po horách běhal před námi a určil každou rostlinu, která na skále rostla. Díky jemu jsem poznala dřípatku karpatskou, hořec jarní, ledovcový …Od těch dob beru jako samozřejmost každý rok „pozdravit“ ty své známé a poznat i některou novou rostlinku – přinejmenším si znovu vyhledat tu, kterou už jsem zapomněla.

Hořec jarní /Bernské Alpy/

Copak v Krkonoších, jména našich květin i bylin máme popsány v našich atlasech horských rostlin a dají se lehce vyhledat. Některé z rostlin, které známe z níže položených luk z jara zde kvetou ještě na začátku léta, např. rdesno hadí kořen. Letos je od začátku jara poměrně teplo a tak horské louky hýří barvami. Zrovna teď v červnu kvetou i chráněné orchidejovité vstavače a ve výše položených smrkových porostech na zemi pod větvemi svítí bíle nenápadný, ale půvabný sedmikvítek evropský. Každá roční doba má „ty své“ a tak se těšíme na plochy sasanky narcisokvěté, zdálky vypadající jako zapomenté bílé závěje, „Krakonošovy vousy“ (suchopýr pochvatý), jehož chmýří v létě vlaje po bažinkách, žlutě zářící mochnu zlatou, lemující horské chodníčky mezi travou smilkou a hlavně na trsy hořce tolitového, který se na konci léta nedá přehlédnout.

Cirsium S. a kamzičníky u cesty /Bernské Alpy/

Zde v Krkonoších máme své „krkonošské endemity“, rostliny, které se vyskytují jen tady, jako např. jeřáb sudetský, zvonek krkonošský, lomikámen pižmový...Další zvláštností jsou pozůstatky doby ledové „glaciální relikty“ – ostružiník moruška, lomikámen sněžný, všivec krkonošský atd. Je to zajímavé, když si je člověk může vyhledat a určit sám, ovšem v chráněných územích z cestiček!

Hořec tolitový /Krkonoše/

Jiná kapitola pro turistu – botanického laika – jsou rostliny v „cizích“ horách. Někdy ani nevím, co fotit dřív, zvlášť na vápenci, kde tradičně roste víc těch nápadnějších druhů. To člověk někdy ani neví, kam šlápnout, aby nějakou azalku, orlíček, protěž nebo hořec nepoškodil. Ale někdy se můžete setkat se zcela neznámou rostlinou, která u nás nejen neroste, ale nemá ani české jméno. To se nám „povedlo“ v Julských Alpách u Zasavske koči ve výšce 2071m n.m. Rostly tam nádherné, dekorativní bodláky, vysoké se světležlutými květy. Strávila jsem dosti času u internetu, než jsem zjistila, že opravdu snad nemá české jméno, neboť u nás neroste a jeho latinské je cirsium spinosissimum. Někdy to tedy může být i hledání s překvapivým koncem, který nás svým způsobem obohatí.

Takže přeji zajímavé hledání a poznávání a na závěr ještě – kdo s sebou nechce tahat knihy do hor, stačí rostliny nafotit a určit doma (od čeho máme internet). Přeji bohaté zážitky při poznávání hor a jejich květeny!                  ZP