Vánoce utekly, překulil se Silvestr a my se přenesli do roku 2011 a nastal čas našeho prvního hůlkování. Včerejší počasí připomínalo začínající jaro a i dnes svítilo sluníčko a slibovalo pěknou procházku, ale pak se zahalilo do mlhy a smogu. Když jsme se dnes  sešly (samá děvčata) kolem 17. hodiny, padala mlha a nebylo moc vidět. Na stanovišti  nás bylo 5. Vzhledem k nepřízni počasí jsem navrhla trasu z Hájů na Opatov a pak do Chodova, mého rodiště. S mlhou padla i tma a nás 5 statečných se vydalo na cestu.

Brzy jsme dorazily na Opatov, prošly podchodem a vydaly jsme se do Chodova. Zmínka o vesnici Chodov, jak uvádí historie,  je již od 12. století , kdy byla majitelem  Vyšehradská  kapitula. Samostatná obec Chodov později  patřila jak  pod Prahu východ, tak i pro  Prahu západ. Od 1.1.1968 se stala součástí Prahy 4. Po r. 1971 se zde začalo stavět jedno z největších sídlišť- Jižní Město a Chodov se tak stal součástí Prahy 11.

Procházíme vilovou částí a jdeme kolem sokolovny. Říkám, že jsme zde nacvičovali na spartakiády, trávili hodiny tělocviku, neboť chodovská škola neměla dříve tělocvičnu, pořádaly se zde plesy. Moje vzpomínka zalétla i na Husovo náměstí (kdo ví, jak se dnes jmenuje travnatý plac), kde se hrával fotbal, slavily 1. máje, konaly veselice. Kolem náměstí voněly lípy a prádlo z nedalekého mandlu. Tu vůni si přesně pamatuji. Dnes byl cítit smog. Minuly jsme bývalou otočku autobusu č. 121, který jezdil z Chodova do Braníka přes Spořilov, kde chodovští přestupovali na tramvaj č. 19 a měli tak spojení s  Prahou.

Prošly jsme kolem restaurace Na rychtě, podchodem pod čtyřproudovou silnicí  se dostaly k perle Chodova – Chodovské tvrzi. Patří k nejstarším dochovaným  stavbám  Chodova a původně pochází z l. poloviny 13. století, jako gotická vodní tvrz kruhového půdorysu. Prošla různými přestavbami. Ve 20.letech 20. století kunratičtí velkostatkáři prodali dvůr s tvrzí  pražské obci a ta ho hospodářsky využívala. Dnes už je nepochopitelné, že v okolí se chovala hospodářská zvířata. Kousek za tvrzí se tyčil kopec, kam se vyvážel popel a časem z něj byla černozem, kterou jsme vozili při pracovním vyučování  na školní pozemek a pěstovali tam zeleninu pro školní jídelnu. Jak užitečné to bylo ! Tvrz léty chátrala, střecha byla děravá a stavba měla pěkně namále. Moc nechybělo a zřícenina byla zbourána. S  výstavbou JM se postavila nová silnice Türkova a byla provedena i zásadní rekonstrukce tvrze v letech 1984 – 1989. Dnes je Chodovská tvrz využívána jako kulturní zařízení, kde se pořádají koncerty, výstavy, svatby, vítání občánků aj. Obešly jsme tuto osvětlenou stavbu , která je obklopena parčíkem s lavičkami a stromy, které hlídají kolem dokola paneláky a vydaly jsme se k nedalekému sportovnímu hřišti. Je nově zbudované a přijdou si zde na své děti i jejich rodiče. Pískoviště, sportoviště, množství laviček i budova s občerstvením se halily do tmy. Cesty, jindy plné dětí i kočárků, zely prázdnotou a tak jsme je měly pro sebe. Škoda, že toho nebylo moc vidět. Dohodly jsme se proto, že cestu podnikneme ještě jednou za světla.

Za zmínku z Chodova, co jsme neviděly,  ještě stojí třeba  kostelík  sv.Františka z Assisi, galerie Cesta ke světlu s obrazy pana Hajného, chodovská základní  škola s více jak stoletou tradicí . Chodov je také spjatý s malířem M. Švabinským, spisovatelem Švandrlíkem. V současné době je v Chodovské tvrzi výstava u příležitosti 50.výročí začátku spolupráce známé dvojice Švandrlík – Neprakta.

Pomalu jsme prošly cestičkami podél paneláků, kde dříve bývala pole a zahrady s rodinnými domky a zamířily jsme k Litochlebskému náměstí, kde jsem partu směřující na Opatov opustila a nastoupila do úžasného spoje Jižního Města se Smíchovem – autobusu č. 125. Tam jsem potkala kamarádku Danu,s kterou  jsme se poznaly před několika lety na výstavě kamélií. Ale to je zas jiné vyprávění.                                                                                                  Help