Předvánoční hůlkování na Vyšehradě dne 20.12.2010 Tisk
Úvod
Napsal uživatel Helena Pecková   
Pondělí, 27 Prosinec 2010 23:23

Poslední hůlkování v tomto roce si zasloužilo nějaké slavnostní místo a tak jsem navrhla tajemný Vyšehrad, opředený historií i pověstmi.  Sešly jsme se jako obvykle na JM u kostela. Bylo nás celkem 5 – Mirka, Jíťa, Hanička, Marta a já – Hela a vydaly jsme se na metro.

Na Vyšehradě jsme vystoupily, prošly kolem bývalého Paláce kultury a zasněženou krajinou jsme prošly Leopoldovou bránou. Pak  jsme se daly vpravo do mírného kopečka kolem rotundy sv. Martina, která je památkou na dobu Vratislava II. Pohled na Prahu nám však znemožňovalo poměrně husté sněžení. Bylo to ale krásné. Kolem bylo ticho, třpytil se sníh. Na zídce někdo postavil ze sněhu malou rodinu sněhuláků. Lampy osvětlovaly bílé nadělení kolem nás.  Rozdováděné vločky rejdily v divokém tanci a usedaly na vše kolem  a my za chvíli byly jako ti sněhuláci. Z výšky jsme se dívaly na střechy domů, došly až k letní scéně. Byla ponořena do šera, lavice, jindy plné dychtivých posluchačů, byly zapadané sněhem. Kolem zdi jsme došly k „ altánku“. Vyšehradská zvonkohra přerušila ticho a my se na chvíli ukryly před vločkami. Pro tuto idylku jsem měla připravená pro všechny perníčková srdíčka, která jsem při vánočním pečení napekla. Popřály jsme  si krásné svátky a já dostala od Haničky přání s  kouzelnou rybičkou.

Za hustého sněžení jsme se zastavily před kostelem sv. Petra a Pavla. Tento novogotický kostel prošel mnoha úpravami.  Původě to byla  románská trojlodní bazilika, vybudovaná Vratislavem II . Proti kostelu se na nás z rohu domu dívala busta Elišky Přemyslovny, matky Karla IV, která na Vyšehradě také žila a zemřela v domě svého nevlastního bratra.

Na každém kroku jsme se potkávaly s historií i pověstmi. Vzpomněly jsme na skok Šemíka s Horymírem, Libuši a Přemysla. Sledovaly jsme zlatou šňůru světel na Nuselském mostě, kolem dálnice a nasávaly jsme ticho, úžasnou pohodu a pozorovaly tančící vločky. Všimly jsme se i nově vysázené vinice a okruhem došly  zas až k rotundě sv. Martina. Je v ní jedna z kopií Vyšehradské madony zvané Dešťová. Lidé k ní  chodili prosit v době sucha o déšť.Teď asi madona odpolední déšť, který se snášel na Prahu, proměnila v bílý hermelín a vykouzlila úžasnou vánoční atmosféru. (S tou kopií obrazu  v rotundě, jsem si nebyla zcela jistá, zda je také tady, kromě kostela sv.Petra a Pavla, ale potvrdila mi to řádová sestra, kam jsem zavolala. Když už jsem se zmínila o kopiích, tak originál obrazu, je darem Karla IV. Vyšehradské kapitule a je umístěn v galerii.)

Byl čas opustit minulost a  zastavit se na svařáka, abychom se trochu zahřály a usušily mokré svršky.. V nedalekém hostinci jsme našly azyl i výtečný nápoj. Popíjely jsme a povídaly. Měly jsme celý „salón“ pro sebe. Venku mezi tím přestalo sněžit. Vyšly jsme ven a měly jsme Prahu jak na dlani. Opět jsme vylezly na kopec a tentokrát si vychutnaly pohled na vodárnu, plavecký bazén, temnou stuhu Vltavy lemovanou stovkami světélek. Byla to nádhera. Pohledem jsme objaly celou tu krásu a ubíraly se opět k metru a zamířily k domovu.

Všem se nám závěrečné hůlkování líbilo. Bylo to příjemné zastavení v uspěchané době, kdy Vánoce jsou za dveřmi. Místo finišování doma jsme si našly čas a vyvětraly hlavy a načerpaly úžasnou pohodu. V příštích dnech se nám to bude báječně hodit. Třetí pondělí v lednu se opět sejdeme a vydáme se za krásami zimní krajiny. Pokud se budete chtít k nám přidat, budete vítáni : Stanoviště je vždy v 17 hodin před kostelem na JM.

Přeji všem spokojené a radostné Vánoce a šťastný rok 2011.  HelP