Úvod Kanadský Vancouver předal koncem února 2010 olympijskou štafetu Londýnu, dalšímu hostitelskému městu olympijských a paralympijských her. Letní hry 2012 se uskuteční, již potřetí na území Velké Británie. Pro nás Čechy je to z hlediska dostupnosti velmi příjemná skutečnost. Britové slibují i zvláštní rychlovlaky do evropských měst. Od Mnichova 1972 nebyly žádné letní hry pro nás tak blízko. Než nám začnou novináři předkládát své informace o rychle se blížícím největším sportovním svátku planety, není od věci se ještě ohlédnout za olympiádou, která ve Vancouveru, před několika měsíci, skončila. Můžeme porovnat předsevzetí a proklamace organizátorů o zelené a ekologické olympiádě, o zajištěné bezpečnosti a další zajímavosti.

Tato kniha přichází s informacemi proč většina domorodců Britské Kolumbie s pořádáním olympiády v jejich zemi nesouhlasila, včetně majoritní bílé většiny v samotném Vancouveru. Co dělali proti a jak jim to samozřejmě nebylo nic platné, když mocní rozhodli jinak. Nepomohly mnohaleté demonstrace v provincii, ani projevy solidarity ze zahraničí, stížnosti u Mezinárodního olympijského výboru, ani v OSN. Člověka mimochodem napadne, jestli ve světě byznysu mají dnes běžní lidé vůbec nějakou šanci.

Zarážející je i samotný fakt, že svět ani nechtěl nic vědět o humanitárním a právním bezpráví v zázemí kanadské olympiády, jako by neexistovalo. Protesty indiánů jej téměř nezajímají a přijdou-li výhrady od OSN, pak je Kanaďané nerespektují. A patrně se ani nesluší připomínat pořadatelům co dělají nedobře v oblasti lidských práv. Když si pak Kanaďané dupli, neměli novináři o čem přemýšlet. Ostatně nebylo ani málo těch, které si do země Javorového listu raději ani nepustili, nebo je brzy zase vyhostili.

Media u nás přinášela z Vancouveru a Whistleru  především sportovní zprávy a jen sporadicky informovala o „nic neznamenajících demonstracích“, bez jakýchkoliv souvislostí. Vznikl dojem o hrstkách nespokojených bezdomovcích, uliční chátře s vágní potřebou rabovat. K tomu ovšem měly tyto projevy nespokojenosti daleko.

Nešlo se nezmínit o nešťastné smrti gruzínského sáňkaře, aniž ovšem bylo řečeno jediné slovo o tom, že tamní olympiáda měla vlastně na svém kontě i několik dalších mrtvých, a to v řadách indiánů. Přitom smrt řezbáře a člena sněmu Lilwatů Bruce Edmodse málem narušila úvodní, tolik světem obdivovaný zahajovací ceremoniál olympiády, na kterém měli domorodci lví podíl. O tom nepadlo v našich novinách ani slovo, i když místní list Vancouver Sun o tragedii napsal a čeští a evropští reportéři jej jistě měli k disposici. Tím nechci zpochybňovat práci našich novinářů, ale zřejmě usoudili, že taková zpráva by českého čtenáře vůbec nezaujala. Dovolím si však úsudek ponechat na samotných čtenářích a v této knize uvedenou smrt domorodce dát do patřičných souvislostí. I když vím, že většina lidí hledí spíše do budoucnosti a raději si přečte, jak se Londýn ujal své nové hostitelské role a vyčlenil ochotně na další olympiádu štědrých 15 miliard eur. Jsou potřeba na stavbu nových sportovišť, olympijské vesnice v londýnské čtvrti Stratfordu, rekonstrukce vlakových stanic a budování nových linek městské hromadné dopravy. Vznikne nová rychlovlaková linka, kterou Britové příznačně nazvali "Oštěp". Díky oštěpu bude cesta z centra města do olympijské vesnice údajně trvat jen pouhých 7 minut.

Východní část města, budoucí Olympijský park, se dávno proměnil v největší evropské staveniště s dominantou stadionu pro 80 tisíc diváků. Hned vedle roste plavecké Aquatic Centrum, prý největší výstřednost jinak střídmé britské olympiády, "skulptura" z pera světoznámé architektky iráckého původu Zahy Hadidové. Britové mají samozřejmě  kliku, že nemusejí v Londýně kvůli dopravní obslužnosti světového svátku sportu kácet a ničit nádherné pralesy pobřežních hor jako Kanaďané v Britské Kolumbii, nebo chráněné mokřady Eagleridge Bluffs (na okraji Západního Vancouveru) a v důsledku toho přestat i mluvit o zelené a ekologické olympiádě. Jak ji zpočátku označoval a propagoval sám premiér provincie Gordon Campbell a jeho liberální vláda.

Londýnskému starostovi však ekologické body zřejmě přibudou. Noviny píší, že olympiáda v britské metropoli proběhne zcela bez aut a hry se tu mají stát také přehlídkou ekologických způsobů dopravy. Všechny elektromobily údajně mají sloužit dopravnímu systému hlavního města, které je dnes známé svými ekologickými iniciativami, začínajícími u poplatků za vjezd do centra. Odhadovaných osm milionů návštěvníků nebude moci k dopravě využívat osobních automobilů. K dispozici bude pouze několik parkovacích míst pro postižené. Cílem je, aby návštěvníci v maximální míře buď využívali hromadné dopravy, kol, nebo prostě chodili. Každý, kdo si objedná lístek, dostane spolu s ním podrobný itinerář, který pomůže najít cestu od dveří vlastního domu až na cílové místo. Navíc budou aktuální dopravní informace zasílány také na mobilní telefony.Velký akcent je kladen na cyklistickou dopravu s rozsáhlou možností vypůjčování kol. Nejzelenější Olympijské hry v historii? Uvidíme, Kanaďané to už slibovali a pak nedokázali dodržet ani vlastní zákony o ochraně přírody. Jejich noviny uvedly, že olympijské hry v samotném Vancouveru začaly rozsáhlou destrukcí životního prostředí.

Mezinárodní olympijský výbor upřednostnil v roce 2003 v Praze Vancouver před jihokorejským  Pyeongchangem, neboť kanadské město nabídlo jistotu a bezpečnost, model harmonie a udržitelného žití. Místo, kde každý dostává co potřebuje : „ …Indiáni i neindiáni, venkované či měšťané, bohatí či chudí.“  Před hlasováním, prezident MOV Jacques Rogge se odklonil od mírového tématu deklarovaného Jižní Koreou s tím, že její téma označil až za “druhořadé” a řekl Los Angeles Times, že on upřednostní  “ nejlepší možnou ochranu” olympiády. A tu Vancouver nabízel. Ale již dva týdny po euforii oslav, lesk deklarované vancouverské harmonie zešedivěl.

Lilwatka Rosalim Sam oznámila tisku v souvislosti s pokračujícím kácením lesů v B.C.: “Jdu je zastavit, jestliže tak budu mět učinit, položím se do cesty strojům, abych chránila  naši indiánskou  zemi.” A nebyla samozřejmě sama. Ostatně, demonstrací bylo dost nato, aby se odpovědní politici dokázali zamyslet a ustrnout nad občanskou neposlušností. Nejen že však zůstali lhostejností k potřebám původních obyvatel, ale mezi nespokojené a organizované indiánské kmeny vrazili šikovně olympijský kolaborační klín. Vybrané čtyři skupiny zahrnuli  ekonomickými šancemi a pracovními příležitostmi, zviditelněním jejich existencí a dočasně tak podpořili i jejich ego. (Potřebovali ovšem jejich pozemky kolem Whistleru.) Mlčící domorodá většina však zůstala nadále ve své existenční chudobě.

Arogantní politika vůči etnickým menšinám není v Kanadě nic překvapujícího. Nadarmo se také neříká: Rozděl a panuj! Indiánská solidarita mezi kmeny dlouhodobě bojujícími proti devastaci jejich přírodního dědictví Pobřežních hor bude teď ještě dlouho skřípat. A o to nadnárodním dřevařským firmám ve skutečnosti šlo a nadále jde.

V Anglii sice nemusí čelit indiánskému odporu vůči olympiádě jako ve Vancouveru, leč rizik není v dnešním světě nikdy málo. Teroristé už v metropoli přece útočili. Bezpečnost sportovců a veřejnosti v Londýně bude chránit až 9000 policistů. Ochránci zákona, úřad Home Office a  organizátoři LOH 2012 byli samozřejmě včas sbírat zkušenosti u Kanadské jízdní policie a dalších ochranných složek, které hlídaly průběh tamních Her. Podle Brita Allisona přineslo pečlivé naplánování všech detailů bezpečnostních opatření úspěch –„ ..Přítomnost bezpečnostních složek nikoho neomezovala, fungovalo to výborně,“ řekl. Ve světle výše uvedeného se však rozhodně nevyjádřil zasvěceně a přesně, ale ani snad nemohl.

V britské metropoli budou prý pěkné hry, věří místní – přestože se jako obvykle prodraží. Jejich rozpočet už činí 9,3miliardy liber (270 miliard korun), více než třikrát tolik, než nahlásili funkcionáři-politici při kandidatuře. Ani ve Vancouveru však ekonomové nepředložili přesné kalkulace a skutečnost daleko překročila propočty. I tak podpora her stoupá, dnes už za nimi stojí údajně tři čtvrtiny Londýňanů. Není se co divit, cílená propaganda zmůže všechno.

Než soustředíte svou pozornost na olympijské hry v Londýně, vraťte se spolu s touto knihou k indiánům do Britské Kolumbie a poznejte jejich krásnou a stále ještě málo známou zemi. Podívejte se ještě jednou na zimní olympiádu 2010 poněkud z jiného úhlu. Možná pochopíme i přístup těch domorodců, kteří se nakonec-v naději- olympiádě otevřeli. Otázku, jestli jim pomohla alespoň částečně naplnit jejich očekávání, pomůže zodpovědět předkládaný text. RNDr. Ivan Makásek

(Kniha má rozsah jako předchozí dva díly a měla by být stejně vypravena barevnými fotografiemi na křídovém papíře, v pevné omyvatelné vazbě. Je připravena k vydání na jaře roku 2011, jako příspěvek blížící se olympiády v Londýně. Autor však zatím marně shání finanční prostředky. Ačkoli předchozí publikace dokázal vydat vlastními silami, nyní uvítá jakýkoli podnět sponsoringu.)